22.4.2014
„Muž modlitby a naslouchání, který odešel příkladnou a hrdinskou smrtí“, těmito slovy popisuje kard. Jorge Maria Bergoglio Božího služebníka Jana Pavla II. ve své výpovědi k beatifikační a kanonizační kauze. Tehdejší arcibiskup Buenos Aires a současný papež František byl povolán k římskému diecéznímu tribunálu, aby jako očitý svědek vypovídal v počáteční fázi procesu, na podzim roku 2005. V seznamu dotazovaných svědků figuruje devětašedesátiletý argentinský kardinál ihned na druhém místě. Obsáhlé výňatky z Bergogliovy výpovědi otiskl italský deník Avvenire (17.4.2014).
„Jana Pavla II. jsem osobně poznal v prosinci téhož roku, ve kterém byl kard. Martini jmenován milánským arcibiskupem“, odkazuje Bergoglio na rok 1979 a pokračuje: „Při té příležitosti jsem se účastnil modlitby růžence, kterou Boží služebník vedl, a velice jasně jsem vnímal, že jeho modlitba je opravdová“. Současný papež pak vypočítává následující osobní setkání se svým předchůdcem: roku 1987 u příležitosti Wojtylovy druhé apoštolské cesty do Argentiny (schůzka na nunciatuře s představiteli různých náboženství), o sedm let později (1994), kdy Bergoglio už jako pomocný biskup Buenos Aires přijel do Říma, aby se účastnil biskupského synodu o zasvěceném životě, a celou řadu dalších. „Při osobních setkáních s Božím služebníkem“, vypovídá Bergoglio, „ se stále potvrzovala jeho touha naslouchat svému partnerovi v rozhovoru, aniž by kladl otázky. Zejména se však jasně ukazovalo, že neměl žádné předsudky. Člověk, který stál před ním, se cítil ve své kůži, protože Jan Pavel II. mu dával plnou důvěru. To je má zkušenost, kterou dokládají také mnozí mí spolubratři. Účastník rozhovoru měl dojem, že Boží služebník, i když snad s vyřčeným úplně nesouhlasil, to na sobě vůbec nedával znát právě proto, aby druhý člověk nebyl nesvůj. Pokud chtěl něco podotknout nebo se na něco zeptat, přistoupil k tomu až na samém konci rozhovoru“, čteme dále ve svědecké výpovědi kardinála Bergoglia.
„Další aspekt, který mne na Svatém otci pokaždé upoutal, byla jeho paměť. Řekl bych, že neznala hranic, protože si pamatoval místa, lidi, situace, což je znamení, že věnoval maximální pozornost všem okolnostem a zejména lidem, které potkával. Podle mého soudu je to známka velikosti a opravdovosti jeho lásky“, popisuje dále nástupce Jana Pavla II. Kard. Bergoglio pak vzpomíná na dlouhé audience, které polský papež trávil s biskupy, ačkoliv běžně ničím čas neztrácel. Vypovídá o usebranosti Wojtylovy modlitby, ve které rozvažoval také veškerá důležitá rozhodnutí, včetně biskupských jmenování.
Ve své svědecké výpovědi v kauze svatořečení Jana Pavla II. se pak kard. Bergoglio věnuje posledním okamžikům Božího služebníka slovy: “Rád bych zdůraznil, že nás Jan Pavel II. tím, že nikomu nic neskrýval, naučil trpět a umírat. To je, dle mého soudu, hrdinské“. Tehdejší arcibiskup Buenos Aires pak vyslovuje své mínění o ctnostech a zbožnosti Jana Pavla II.: „Nesmíme zapomenout na jeho zvláštní mariánskou úctu, která, jak musím přiznat, ovlivnila mou vlastní zbožnost. (…) Odvažuji se tvrdit, že Jan Pavel II. žil všechny ctnosti heroickým způsobem, vzhledem k vytrvalosti, rovnováze a klidu, kterým se vyznačovalo celé jeho bytí. A to bylo zřejmé všem, včetně nekatolíků, vyznavačů jiných náboženství i agnostiků“.
Výslech svědků v kanonizačním procesu probíhá podle předem stanoveného formuláře, který uzavírá otázka, týkající se pověsti svatosti. Bergoglio na ni odpovídá stručně: „Nejsem si vědom výjimečných charismatických darů, nadpřirozených skutečností nebo mimořádných jevů, které by Božího služebníka doprovázely za jeho života. Dokud byl Jan Pavel II. naživu, vždy jsem jej pokládal za Božího muže, stejně jako většina lidí, kteří s ním přicházeli do styku.“, uzavírá současný papež svou svědeckou výpověď v kanonizační kauze svého předchůdce.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.