Rádio Vaticana

Papež František o trojím stupni pokušení

11.4.2014

Poučme se z evangelia, jak bojovat proti ďáblovu pokušení, zdůraznil papež František při dnešním ranním kázání v Domě svaté Marty. Petrův nástupce poznamenal, že každý z nás je vystaven pokušení, protože ďábel si nepřeje naši svatost. A připomněl, že život křesťana je právě zápas proti zlu.

“Ježíšův život byl zápas. Přišel, aby zvítězil nad zlem, nad vládcem tohoto světa, nad zlým duchem”. Papež František zahájil těmito slovy svou dnešní homilii, kterou cele věnoval boji s ďáblem. V tomto zápase, podotkl, se musí utkat každý křesťan. Zlý duch vícekrát pokoušel Ježíše a Ježíš tato pokušení vnímal, stejně jako vnímal pronásledování. Křesťané, kteří chtějí Ježíše následovat, se musí s touto pravdou dobře seznámit.

”Také my jsme vystaveni pokušení, také my jsme předmětem ďáblových výpadů. Duch zla totiž nechce naši svatost a křesťanské svědectví, nechce, abychom následovali Ježíše. Jak to zlý duch dělá, aby nás svým pokušením svedl z Ježíšovy cesty? Ďáblovy svody mají tři vlastnosti, které musíme znát, abychom nepadli do léčky. Pokušení začíná mírně, avšak potom stále více roste. Za druhé, roste a přenáší svou nákazu na druhé, snaží se o pospolitost. A konečně, aby se duše uklidnila, ospravedlňuje sama sebe. Pokušení roste, infikuje a ospravedlňuje se.”

První Ježíšovo pokušení, upozornil papež, je spíše vábení. Ďábel Ježíšovi říká, aby se vrhnul dolů z vrcholu chrámu, aby jej tak, jak tvrdí pokušitel, všichni prohlásili za Mesiáše. Totéž zlý duch udělal s Adamem a Evou. Vystupuje tu téměř jako duchovní učitel, upozornil papež. Když je pokušení odvráceno, vrací se znovu a silněji. Ježíš to říká v Lukášově evangeliu: když je ďábel poražen, potuluje se, hledá své druhy a spolu s nimi se vrací. Pokušení tedy roste a přibírá si další. Také v Ježíšově případě ďábel zapojuje jeho nepřátele. To, co se jevilo jako tenký a klidný pramínek vody, se stává mořem.

Pokušení roste, šíří nákazu a nakonec se ospravedlňuje. Papež upomenul na Ježíšovo vystoupení v synagoze, které jeho nepřátelé ihned zlehčovali slovy: Vždyť je to Josefův a Mariin syn, truhlář, který nikdy nechodil na univerzitu. Z jaké moci k nám mluví, vždyť nestudoval!” Pokušení tu zachvátilo všechny, proti Ježíši, vyzdvihl František. A jeho nejvyšší stupeň, zdůraznil, jsou slova velekněze: “Nevíte, že je lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ”.

”Pokušení roste a infikuje druhé. Kupříkladu taková pomluva. Třeba nějakému člověku trochu závidím. Nejprve mám závist v nitru, pak ji musím sdílet a jdu k někomu dalšímu a druhého člověka pomluvím, a tak pokušení roste a šíří se jeho nákaza. Takový je mechanismus pomluvy, který se nevyhýbá nikomu z nás. Tedy možná někomu z vás ano, pokud je svatý, mne to ale také svádělo k pomlouvání. Klep je každodenní pokušení. Začíná jemně, jako pramínek vody. Nákazou roste a nakonec se ospravedlňuje.”

Dávejme tedy pozor, varoval Petrův nástupce, když v srdci pocítíme něco, co by nakonec mohlo zničit druhé lidi. Dejme si pozor, protože pokud onen pramínek vody včas nezastavíme, poroste, rozšíří se, promění se v moře. A povede nás jenom k tomu, že si zlo omluvíme. Stejně jako se ospravedlnili lidé tvrzením, že je lépe, zahyne-li jeden člověk za národ.

”Všichni jsme vystaveni pokušení, protože takový je zákon duchovního života. Náš křesťanský život je zápas. Je to boj. Vládce tohoto světa – ďábel – si totiž nepřeje naši svatost, nechce, abychom následovali Krista. Někdo z vás by snad mohl namítnout: Otče, mluvit o ďáblovi v jedenadvacátém století je přece dosti zastaralé. Podívejte, ďábel existuje. Ďábel tu je. Také v jedenadvacátém století. Nesmíme být naivní. A musíme se z evangelia poučit, jak se s ním bojuje.”

Zakončil papež František své ranní kázání v Domě svaté Marty.

Jana Gruberová