Rádio Vaticana

Papež František: Kdo důvěřuje v sebe, ztrácí svoji důstojnost

20.3.2014

Člověk, který důvěřuje v sebe sama, ve svoje bohatství či ideologie, vrhá se do neštěstí. Kdo však důvěřuje v Pána, přináší plody i v období sucha – řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

»Prokletý je člověk, který spoléhá na člověka«. Člověk, který důvěřuje v sebe – bude jako jalovec na pustině odsouzen k vysušení, zůstane bez plodů a zahyne. Papež si vzal podnět v tomto dnešním čtení z knihy proroka Jeremiáše (Jer 17,5-10), kde se dále praví, že »požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, ... je jako strom, který je zasazen u vod... a ani v suchém roku nepřestává nést ovoce«. „Jedině v Pánu – prohlásil papež František – je naše bezpečná důvěra. Jiné důvěry nám nejsou k ničemu, nespasí nás, nedají nám život, nedají nám radost. A přestože to víme, líbí se nám důvěřovat v sebe, důvěřovat v přítele či v nějakou dobrou situaci, kterou máme pod kontrolou, nebo v nějakou ideologii. A Pán zůstává trochu stranou. Takový člověk se uzavírá do sebe, nemá horizonty, ani otevřené dveře, ani okna. A nebude mít ani spásu, protože nemůže spasit sám sebe. A to se stalo boháčovi z dnešního evangelia“ (Lk 16,19-31) – vysvětloval dále papež. – „Měl všechno, oblékal se do šarlatu a kmentu, každý den pořádal skvělou hostinu. Byl zcela spokojen a nevšimnul si, že přede dveřmi jeho domu ležel žebrák plný vředů.“ Papež poznamenal, že evangelium dává tomuto žebrákovi jméno. Nazývá jej Lazar, zatímco boháč „je bezejmenný“:

„A to je největší prokletí toho, kdo důvěřuje sám v sebe nebo v lidské a nikoli Boží možnosti a síly, totiž ztráta jména. Jak se jmenuješ? To a to číslo konta v té a té bance. Jak se jmenuješ? Majetek, nemovitosti... jak se jmenuješ? Věci, které vlastníme, se stávají modlami. Důvěrou v ně je takový člověk prokletý.“

„My všichni – řekl dále papež - máme tuto slabost, tuto křehkost vkládat svoje naděje do sebe samých nebo do přátel či pouhých lidských možností a zapomínat na Pána. A to vede na cestu... do neštěstí“:

„Dnes, v tento den postní doby nám prospěje zeptáme-li se, v co důvěřuji? V Pána anebo jsem pohan a důvěřuji ve věci, v idoly, které si tvořím? Mám ještě jméno anebo jsem už začal jméno ztrácet a nazývám se „já“. Já, mně, se mnou, pro mne, jenom já.. Pro mne, pro mě. Stále egoismus. Já - to nás nespasí.“

„Avšak na konci – podotkl papež František – je jedna brána naděje pro ty, kdo důvěřují v sebe sama a nemají jméno:

„Na konci, na konci je vždycky jedna možnost. Když si tento člověk všimne, že ztratil jméno, že ztratil úplně všechno, pozvedne oči a pronese jediné slovo: Otče. A odpovědí Boha je jediné slovo: Synu! Pokud někteří z nás v životě budou natolik důvěřovat v člověka a v sebe samé, ztratíme jméno i tuto důstojnost, ještě je možné říci slovo, které je nejkouzelnější a nejmocnější: Otče. On nás stále očekává, aby nám otevřel bránu, kterou nevidíme, a řekl nám: Synu! Prosme Pána o milost, aby nám všem dal moudrost mít důvěru pouze v Něho, nikoli ve věci, v lidské síly, nýbrž jedině v Něho.“

Končil dnešní ranní homilii papež František.

Milan Glaser