Rádio Vaticana

Papež František: Trpělivost není rezignace

17.2.2014

Trpělivost Božího lidu, který ve víře snáší každodenní životní zkoušky, je tím, co umožňuje církvi kráčet vpřed – řekl dnes papež František v homili při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty.

„Trpělivost není rezignace. To je něco jiného“ – komentoval papež dnešní čtení z listu sv. Jakuba (1,1-11): »Velmi se z toho radujte, když se octnete ve všelijakých zkouškách«. „Vypadá to jako výzva k nějakému fakírskému počínání, ale není tomu tak. Trpělivost, snášení zkoušek, tedy věcí, které nechceme, dává našemu životu zralost. Kdo nemá trpělivost a chce všechno hned, všechno rychle; kdo nezná tuto moudrost trpělivosti – zdůraznil papež – je člověkem vrtošivým, jako rozmarné děti, kterým se nic nezdá dobrým. Člověk, který nemá trpělivost, neroste a zůstává ve vrtoších dítěte, které neumí brát život, jak přichází: buď toto anebo nic. Toto je jedno z pokušení: stát se vrtošivými. Dalším pokušením těch, kteří nemají trpělivost, pokračoval papež, je jakási všemocnost, tedy chtít něco okamžitě, jako farizeové, kteří žádají po Ježíši znamení z nebe (Mk 8,11-13). Ti chtěli podívanou, zázrak:

„Směšují jednání Boha a jednání mága. Bůh nejedná jako nějaký mág. Bůh postupuje svým vlastním způsobem. Trpělivě. Také Bůh má trpělivost. Pokaždé když přistupujeme ke svátosti smíření, pějeme hymnus na Boží trpělivost! Pán nás nosí na svých ramenou s obrovskou trpělivostí. Křesťanský život se má odvíjet v této melodii trpělivosti, která je melodií našich otců, Božího lidu, těch, kdo uvěřili v Boží Slovo a následovali přikázání, které dal Pán našemu Otci Abrahamovi: »Choď v mé přítomnosti a buď dokonalý« (Gen 17,1)“

Boží lid - parafrázoval papež jednu pasáž z listu Židům - vytrpěl mnoho, byl pronásledován, umíral a radostně vítal, co Bůh slíbil, i když se toho nedočkal (srov. Žid 11,13). Toto je trpělivost, kterou máme mít ve zkouškách. Trpělivost zralého člověka, trpělivost Boha, který nás nese na svých ramenou. A taková je trpělivost našeho lidu.

„Jak trpělivý je náš lid. I nyní. Když jdeme do farností, setkáváme se s lidmi, kteří trpí, mají problémy, postižené dítě či nemoci, avšak s trpělivostí jdou životem dál. Nežádají znamení jako ti, o nichž je řeč v dnešním evangeliu, kteří žádali znamení a říkali: »Dej nám znamení!« Ne, oni nežádají, ale dovedou číst znamení doby. Vědí, že když pučí fík, přichází jaro, dovedou rozlišovat. Netrpělivci z dnešního evangelia nikoliv. Ti chtěli znamení, neuměli číst znamení doby a proto Ježíše nerozpoznali.“

Papež uzavřel svou homilii chválou lidu, „našeho lidu, který trpí a nese tolik bolestí, ale neztrácí úsměv víry, má radost víry“.

„A tito lidé, náš lid, v našich farnostech, v našich institucích – množství lidí – nese církev svojí každodenní svatostí vpřed. »Velmi se z toho radujte, moji bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách. Víte, že zkouška vaší víry vede k vytrvalosti. S vytrvalostí ať je spojeno dílo dokonalé, abyste byli dokonalí, nic vám nescházelo a v ničem jste nezůstávali pozadu« (Jak 1,2-4). Kéž nám všem Pán daruje trpělivost, radostnou trpělivost, přičinlivou a pokojnou trpělivost, Boží trpělivost, tu, kterou má Bůh, a ať nám dá trpělivost našeho lidu, který je tak příkladný.“

Končil papež dnešní ranní homilii.

Milan Glaser