13.2.2014
Středeční odpoledne papež František věnoval osobnímu setkání se dvěma známými krajany. Bratři Carlos a Rodolfo Luna uprchli před argentinskou vojenskou diktaturou do Švédska a celý, téměř hodinový rozhovor, se týkal této životní zkušenosti. Vše by nasvědčovalo téměř sousedskému poklábosení ve Svaté Martě, kdyby nemělo vážný podtext. Tchýni jednoho z hostů, Esther Balestrinovou De Careaga, totiž, jako přesvědčenou komunistku, popravila argentinská vojenská junta. Tato žena byla vedoucí chemické laboratoře, kde Jorge Bergoglio v padesátých letech minulého století pracoval. Jak včera papež řekl oběma jejím příbuzným, “jako šéfka byla hodně přísná”, velmi si ji však oblíbil. Vzpomínal dále, jak tehdy ukryl její knihy ( před zraky režimu) v jezuitské koleji v Buenos Aires a jak se postaral o její pochování v Santa Cruz.
V souvislosti s životem obou bratří pak papež vyslovil vděk za pohostinnost švédského národa.
„Jak je krásné najít národ s takovým srdcem. Švédsko mělo velké světce – v počátcích křesťanství, svatou Brigitu, a také mezi luterány. V luteránské církvi byli velcí mužové a ženy. (…) Příběh vašeho přijetí ve Švédsku mne přivádí k myšlence, že dnes je slovo “uprchlík” téměř nadávka. Uprchlíků je hodně a nikdo je nechce. (…) Ale křesťanská víra ví, že také Ježíš byl uprchlík, když jej jako dítě chtěli zabít. To je jedno z prvních poselství evangelia. Ježíš nebyl turista, nevydal se na cestu za prací. Utíkal před smrtí, jako uprchlík.“
Po chvále Švédska nicméně nastupuje kritika ostatních evropských zemí, které nechávají uprchlíky žít na ulici, kde se živí prostitucí nebo krádežemi.
„Globalizace lhostejnosti nás vede k tomu, že říkáme: Je to uprchlík, ať se zařídí. Na italském ostrově Lampedusa však lidé zjistili, že je nezbytné tyto uprchlíky přijímat. A přijímají je. Lampeduský lid – společně se svou odvážnou starostkou – pochopil, že jeho posláním je přijetí.“
Je tudíž nutné znovu utvářet lidské svědomí, aby se nepoddávalo globalizaci lhostejnosti, podotkl František. Upozornil pak na zájem papežských institucí o obdobné sociální otázky (Papežská rada Iustitia et Pax pracuje na programech pro uprchlíky, zatímco Papežská akademie věd po prosincovém sympoziu o novodobém otroctví připravuje konferenci na téma zaměstnaneckých organizací). V závěru se rozhovor stočil na téma čtyř milionů emigrantů v Argentině, mezi nimiž převažují Bolívijci a Paraguajci. Tady papež podal netradiční návrh:
„Podle mého mínění jsou paraguajské ženy největší hrdinky v celé Americe. Po válce tu zůstalo z deseti obyvatel osm žen. A tyto ženy se rozhodly, že budou mít děti, aby zachránily vlast, jazyk, kulturu a víru. Moc bych si přál, aby výbor Nobelovy ceny jednoho dne udělil cenu paraguajské ženě, za záchranu vlasti. Zachovala se hrdinsky – a proto ji navrhuji! (smích)“
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.