Rádio Vaticana

Poselství papeže k letošnímu Světovému dni mládeže

6.2.2014

„Dnešní svět vyzdvihuje úspěch za každou cenu, blahobyt, zpupnost moci, sebepotvrzení na úkor druhých. Světskou mentalitu pohoršuje, že se Bůh stal jedním z nás a zemřel pro nás na kříži. Ty, které Ježíš označuje za blahoslavené, jsou v očích světa ztroskotanci a slaboši“, píše Svatý otec František v poselství k 29. Světovému dni mládeže a dodává: „Je pro nás tedy vždy přínosné, když si znovu přečteme Horské kázání a zamyslíme se nad ním“. Duchovní příprava na následující trojici ročníků mládežnických setkání se nese právě ve znamení blahoslavenství, které papež označuje jako „cestu k pravému štěstí“. Blahoslavení, řecky makarioi, znamená šťastní. Není to ovšem pouze jakési zdání štěstí, které se spokojí s málem, zdůrazňuje papež a vyzývá mladé lidi k touze po velkých věcech: Odhalte a odmítněte to, co vám svět levně nabízí. Úspěch, rozkoš, majetek nás možná na chvíli opojí a uspokojí, avšak nakonec nás zotročí. „Je velmi smutné vidět nasycenou, avšak slabou mládež“, poznamenává František. Silní jsou ti mladí lidé, kteří volí Krista, a sytí se jeho slovem (srov. 1 Jan 2,14).

Téma letošního Světového dne mládeže, který se bude v diecézích slavit na Květnou neděli 13. dubna, zní: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“ (Mt5,3). Zdá se nemístné stavět vedle sebe chudobu a štěstí, podotýká papež a vysvětluje pak vlastní význam slova „chudý“. „Řecké adjektivum ptochós (chudý) neoznačuje pouze materiální chudobu, ale znamená také „žebravý, žebrající“. Váže se k hebrejskému pojmu anawim, který vyjadřuje pokoru, vědomí vlastních omezení a vlastního existenciálního stavu chudoby. Pokorní a chudí anawim důvěřují Bohu a vědí, že na něm závisí. Také Katechismus katolické církve mluví o člověku jako o Božím žebráku (2559) a říká nám, že modlitba je setkání Boží žízně s naší žízní (2560), připomíná papež. V druhé části svého poselství se pak táže, jak „chudobu ducha“ tlumočit do života a poskytuje trojici podnětů:

„Za prvé se snažte osvobodit od věcí“. Evangelní styl života se vyznačuje střídmostí, nepodléhá konzumu. Hledejme podstatné, zbavujme se nadbytečného a zbytečného. Je nutné najít odvahu ke štěstí a právě tak je nezbytné odvážit se ke střídmosti, vyzývá Petrův nástupce.
„Za druhé po nás toto blahoslavenství vyžaduje, abychom prošli konverzí ve vztahu k chudým“. Musíme se naučit s chudými být, dívat se jim do očí a naslouchat jim. Nemějme ústa plná krásných slov o chudých, ale setkávejme se v nich se samotným Kristem, dotýkejme se jeho trpícího těla.
„Avšak – a to je třetí bod – chudým můžeme nejenom dávat. Také oni nám mají co nabídnout, co naučit. Z jejich moudrosti máme čerpat mnohé poučení“, radí papež František a upomíná na sv. Josefa Labre, který žil na římských ulicích, avšak byl duchovním rádcem šlechty i prelátů.

V závěru poselství Svatý otec upozorňuje na vztah mezi chudobou a evangelizací, která byla mottem posledního světového setkání mladých v brazilském Riu. „Pán chce chudou církev, která hlásá evangelium chudým“, vyzdvihuje papež. „Evangelní chudoba je základní podmínkou, aby se Boží království šířilo. V dnešní době lze totiž evangelium hlásat pouze nakažlivou radostí, která je výsadou chudých lidí, uzavírá se první poselství papeže Františka mladým lidem na celém světě.

PLNÉ ZNĚNÍ oficiálního překladu papežova poselství je ZDE

Jana Gruberová