Rádio Vaticana

O setkání mezi observancí a proroctvím

2.2.2014

Homilie papeže Františka na Den zasvěceného života, baz. sv. Petra

Svátek Uvedení Páně do chrámu je označován také jako svátek setkání, protože v úvodu dnešní liturgie se praví, že se Pán setkává se svým lidem. Jde o setkání Ježíše a Jeho lidu. Když Maria s Josefem přinesli dítě do Jeruzalémského chrámu, došlo k prvnímu setkání Ježíše a Jeho lidu, reprezentovanému dvěma starci, Simeonem a Annou.

Bylo to také setkání v rámci dějin tohoto lidu mezi mladými a starými. Mladými byli Maria, Josef a jejich novorozené dítě a starými Simeon a Anna, dvě postavy stálých návštěvníků chrámu.

Pozorujme, co nám evangelista Lukáš o nich říká a jak je popisuje. O Matce Boží a svatém Josefovi čtyřikrát opakuje, že chtěli splnit, co nařizoval Zákon Páně (srov. Lk 2,22.23.24.27). Je zřejmé a téměř citelné, že se Ježíšovi rodiče radují plněním Božích předpisů. Ano, mají radost, že kráčejí v Pánově Zákoně! Jsou to novomanželé, kterým se právě narodilo dítě, a všichni jsou naplněni touhou splnit, co je předepsáno. Není to zevnější skutečnost, není to kvůli tomu, aby pocítili uspokojení. Je to mocná, hluboká touha oplývající radostí. Vyjadřuje to Žalm: „Raduji se na cestě tvých přikázání... tvůj zákon je mé potěšení (Žl 119,14.77).

Co říká svatý Lukáš o starcích? Vícekrát zdůrazňuje, že byli vedeni Duchem svatým. O Simeonovi praví, že byl spravedlivým a bohabojným mužem, který očekával potěšení Izraele a „byl v něm Duch svatý“ (Lk 2,25); říká, že „mu bylo od Ducha svatého zjeveno,“ že nezemře, dokud nespatří Krista, Mesiáše (srov. v.26); a přišel proto do chrámu „z vnuknutí Ducha“ (v.27). O Anně potom říká, že byla „prorokyní“ (v.36), tedy inspirovanou Bohem a že byla ustavičně v chrámu, kde „sloužila Bohu posty a modlitbami“ (v.37). Ti dva starci jsou tedy plní života! Oplývají životem, protože je naplňuje Duch svatý, a jsou chápaví vůči Jeho působení, pozorní k Jeho pokynům.

A nyní se setkává Svatá Rodina a tito dva představitelé svatého Božího lidu. Středem je Ježíš. On hýbe vším a jedny i druhé přitahuje do chrámu, který je domem Jeho Otce.

Je to setkání mezi mladými, kteří jsou plní radosti z toho, že plní Zákon, a starými, kteří se radují nad působením Ducha svatého. Je to jedinečné setkání mezi observancí a proroctvím, kde mladí dbají předpisů a staří prorokují! Zamyslíme-li se důkladně, je dodržování Zákona vskutku oduševňováno týmž Duchem a proroctví se ubírá cestou vyznačenou Zákonem. Kdo je více naplněn Duchem svatým než Maria? Kdo chápe Jeho působení víc než ona?

Ve světle této evangelní scény pohleďme na zasvěcený život jako na setkání s Kristem. On je tím, kdo přichází k nám, přinesen Marií a Josefem, a my jsme těmi, kdo jdeme k Němu, vedeni Duchem svatým. Středem je však On. On hýbe vším, On nás přitahuje do chrámu, do církve, kde se s Ním můžeme setkat, rozpoznat Jej, přijmout a obejmout.

Ježíš nám jde vstříc v církvi skrze zakladatelské charisma institutu. Je krásné takto chápat svoje povolání! Naše setkání s Kristem dostalo svou podobu v církvi skrze charisma jednoho Jeho svědka, jedné Jeho svědkyně. To nás stále udivuje a vzbuzuje v nás vděčnost.

A v zasvěceném životě probíhá také setkání mladých a starých, mezi observancí a proroctvím. Nechápejme je jako protiklady. Spíše ponechme Ducha svatého ať obojí naplňuje. Znamením toho je radost. Radost z dodržování, kráčení v pravidlech života, radost z vedení Duchem svatým, nikdy nebýt rigidní, nikdy uzavření, vždycky otevření hlasu Boha, který mluví, otevírá, vede nás a povzbuzuje, abychom šli vstříc horizontu.

Starým prospívá, když předávají mladým moudrost. A mladým prospívá, když přijímají tento odkaz zkušenosti a moudrosti, a nesou jej dál, neopatrují jej v muzeu, ale čelí výzvám, které přináší život, ku prospěchu svých řeholních rodin i celé církve. Milost tohoto tajemství, milost tohoto setkání kéž nás osvítí a potěší na naší cestě.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV