Rádio Vaticana

Ježíš je Láska učiněná tělem

24.12.2013

Homilie Svatého otce při půlnoční mši, baz. sv. Petra

„Lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo“ (Iz 9,1).

Toto proroctví nás nikdy nepřestává dojímat, zvláště slyšíme-li je v liturgii Vánoční noci. A není to jenom citová, emotivní záležitost. Dojímá nás, protože vyjadřuje hlubokou realitu toho, co jsme: jsme putujícím lidem a kolem nás – a také v našem nitru – jsou temnoty i světlo. V této noci, kdy duch temnot obestírá svět, obnovuje se událost, která nás uvádí v úžas a ohromuje: putující lid spatřuje veliké světlo. Světlo, které nám umožňuje zamyslet se nad tajemstvím putování a vidění.

1. Putovat. Toto sloveso nás přivádí k zamyšlení nad během dějin, onou dlouhou poutí dějin spásy, která začala Abrahamem, naším otcem ve víře, kterého Pán jednoho dne povolal, aby odešel ze své vlasti a vydal se na cestu do země, kterou mu ukázal. Od tohoto okamžiku je identita nás věřících identitou lidu putujícího do zaslíbené země. Toto dění neustále doprovází Pán! On je vždycky věrný svojí smlouvě a svým příslibům. A protože je věrný, „Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5). V lidu se však střídají momenty světla a temnot, věrnosti a nevěrnosti, poslušnosti a vzpoury, momenty lidu putujícího i momenty lidu bloudícího.

Také v našich osobních dějinách se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma. Pokud máme rádi Boha a bratry, putujeme ve světle, ale pokud se naše srdce uzavře a převládne v nás pýcha, lež a hledání vlastních zájmů, pak se v nás a kolem nás šíří tma. „Kdo nenávidí svého bratra – píše apoštol Jan – je ve tmě a žije ve tmě: neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí“ (1 Jan 2,11). Lid, který putuje, nechce být lidem bloudícím.

2. Tuto noc se jako paprsek jasného světla opět rozeznívá apoštolova zvěst: „Projevila se přece Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem“ (Tit 2,11).
Milost, která se ve světě projevila, je Ježíš narozený z Panny Marie, pravý člověk a pravý Bůh. On vstoupil do našich dějin, sdílel naši cestu. Přišel nás vysvobodit z temnot a darovat nám světlo. V Něm se projevila Otcova milost, milosrdenství a něha: Ježíš je Láska učiněná tělem. Nikoli pouhý učitel moudrosti nebo ideál, ke kterému směřujeme a jemuž jsme neúprosně vzdálení, nýbrž smysl života a dějin přebývající mezi námi.

3. Pastýři byli první, kdo viděli toto jeho „přebývání“ mezi námi, a přijali zvěst o Ježíšově narození. Byli první, protože byli poslední, vytlačení na okraj. A byli první, protože v noci bděli a střežili svoje stádo. Bdění je zákonem putujícího lidu, a oni bděli. Spolu s nimi se zastavme před Dítětem a ztišme se. Spolu s nimi děkujme Pánu, že nám daroval Ježíše a spolu s nimi nechejme z hloubi svého srdce stoupat chválu Jeho věrnosti: Velebíme Tě, Pane Bože Nejvyšší, který jsi se k nám snížil. Ty jsi nezměrný a učinil jsi se maličkým; jsi bohatý a stal jsi se chudým; jsi všemohoucí a stal jsi se slabým.

Tuto noc sdílíme radost evangelia: Bůh nás má rád, miluje nás tolik, že nám dal svého Syna za bratra jako světlo do našich temnot. Pán nám opakuje: „Nebojte se“ (Lk 2,10). Andělé řekli pastýřům: „Nebojte se“. I já vám opakuji: Nebojte se! Náš Otec je trpělivý, má nás rád, dává nám Ježíše, aby nás vedl cestou k zaslíbené zemi. On je světlem, které ozařuje temnoty. On je milosrdenství. Náš Otec nám vždycky odpustí. On je náš pokoj.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV