Rádio Vaticana

Josef věřil raději Pánu než lidské pochybnosti a pýše

22.12.2013

Papež před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Tuto čtvrtou neděli adventní nám evangelium podává fakta, jež předcházela Ježíšovu narození, a evangelista Matouš je představuje z hlediska svatého Josefa, snoubence Panny Marie. Josef a Maria žili v Nazaretě; nebydleli ještě společně, protože manželství nebylo ještě uzavřeno. Maria mezitím po andělově zvěstování počala z Ducha svatého. Když si Josef této skutečnosti povšimnul byl zdrcen. Evangelium nesděluje jeho myšlenky, ale říká nám to podstatné. Josef hledá, jak splnit Boží vůli a je připraven k nejradikálnějšímu sebezapření. Namísto toho, aby se bránil a dožadoval se splnění svých práv, volí řešení, které pro něho bylo obrovskou obětí. Evangelium říká: „Protože byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít“ ( Mt 1,19).

Tato krátká věta nabývá svého vlastního a plného významu, pomyslíme-li na lásku, kterou Josef choval k Marii! Avšak i za těchto okolností chce Josef plnit Boží vůli a rozhodne se určitě nikoli bez bolesti potajmu se s Marií rozejít. O těchto slovech je třeba rozjímat, abychom porozuměli zkoušce, kterou musel projít Josef v oněch dnech, které předcházely Ježíšovu narození. Zkoušce podobné té, kterou prošel Abrahám, když po něm Bůh chtěl jeho syna Izáka (srov. Gen 22), totiž zřeknout se toho nejdrahocennějšího: milované osoby. Avšak stejně jako v případě Abrahama zasahuje Pán, který nalezl víru, kterou hledal, a otevírá odlišnou cestu, cestu lásky a štěstí: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého“ (Mt 1,20).

Toto evangelium nám ukazuje celou velkolepost duše svatého Josefa. Měl dobrý životní plán, ale Bůh měl pro něho jiné, větší poslání. Josef byl mužem, který vždycky naslouchal Bohu a byl hluboce vnímavý k jeho utajené vůli, muž pozorný vůči poselstvím, která k němu přicházela z hloubi srdce a shůry. Nezdráhal se následovat Jeho životní plán, nedovolil, aby mu zahořklost otrávila duši, nýbrž byl ochoten dát se k dispozici novotě, která mu byla představena tak zarážejícím způsobem. Byl to dobrý muž. Byl prost nenávisti a nepodlehl zahořklosti. Kolikrát je však naše duše kontaminována nenávistí, antipatií a záští! A to nám škodí. Nedopouštějme to. Ať je nám v tom příkladem Josef, který se tak stal ještě více svobodným a velikým. Přijal plán, který s ním měl Pán, a našel plně sebe sama, překročil sebe sama. Tato jeho svoboda zříci toho, co je jeho, vlastnictví svého života, a tato jeho naprostá vnitřní disponibilita vůči Boží vůli nás oslovují a ukazují nám cestu.

Připravme se tedy na slavení Vánoc rozjímáním o Marii a Josefovi. O Marii, ženě plné milosti, která měla odvahu se cele svěřit Božímu Slovu; o Josefovi, spravedlivém a věrnému muži, který raději věřil Pánu než naslouchal lidské pochybnosti a pýše. Spolu s nimi se ubírejme k Betlému.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV