Rádio Vaticana

Bůh s námi

18.12.2013

Katecheze Svatého otce na gen. audienci, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Setkáváme se v duchovním ovzduší adventu zintensivněným ještě vánoční novénou, která v těchto dnech probíhá a vede nás ke slavnosti Narození Páně. Chtěl bych se proto dnes spolu s vámi zamyslet nad Vánocemi, Ježíšovým narozením, slavností důvěry a naděje přemáhající nejistotu a škarohlídství. Naše naděje má důvod: Bůh je s námi a stále nám důvěřuje! Zamyslete se nad tím: Bůh je s námi, Bůh nám neustále důvěřuje. Jak velkodušný je Bůh Otec! Přichází, aby přebýval s lidmi; vybírá si zemi za svůj příbytek, aby byl spolu s člověkem a ocitl se tam, kde člověk prožívá svoje dny radosti i bolesti. Země už proto není jenom „slzavým údolím“, nýbrž místem, kde Bůh rozbil svůj stan, je místem setkání Boha s člověkem a solidarity Boha s lidmi.

Bůh chtěl sdílet naše lidské podmínky až do té míry, že se stal jedním z nás v osobě Ježíše, který je pravým člověkem a pravým Bohem. Existuje však ještě něco překvapivějšího. Boží přítomnost mezi lidmi se neuskutečnila v ideálním či idylickém světě, nýbrž v tomto reálném světě, poznamenaném dobrotou i špatností, rozdělením, ničemností, chudobou, zpupností a válkami. Bůh se rozhodl obývat naše dějiny takové, jaké jsou, s veškerou tíží jejich omezení a jejich dramat. Prokázal tak nepřekonatelně svoji milosrdnou náklonnost oplývající láskou k lidským tvorům. On je Bůh-s-námi. Ježíš je Bůh-s-námi. Věříte tomu? (lidé hlasitě přisvědčují). Učiňme toto vyznání společně: Ježíš je Bůh s námi. Všichni: Ježíš je Bůh s námi. Ještě jednou: Ježíš je Bůh s námi (lidé opakují). … Ježíš je Bůh s námi, odevždy a navždy je s námi v utrpeních i bolestech našich dějin. Ježíšovo narození je projevem toho, že se Bůh jednou pro vždy postavil na stranu člověka, aby nás zachránil, pozvednul z prachu naší ubohosti, našich těžkostí, našich hříchů.

Odtud plyne velký „dárek“ Betlémského Dítěte: přináší nám duchovní energii, která nám pomáhá nepropadat únavě, beznaději a smutku, protože je energií, jež rozehřívá a proměňuje srdce. Ježíšovo narození nám totiž přináší překrásnou zprávu, že jsme nezměrně, jedinečně i individuálně milováni a tato láska nám umožňuje nejenom Jej poznat, nýbrž nám Jej dává a uděluje! Radostná kontemplace tajemství Božího Syna narozeného pro nás nám umožňuje vzít na zřetel dvě věci.

První spočívá v tom, že Bůh se zjevuje ne jako někdo, kdo je nahoře a vládne nad veškerenstvem, ale jako Ten, kdo se snižuje; Bůh se sklání, sestupuje na zem jako maličký a chudý, což znamená, že k tomu, abychom se Mu připodobnili, nesmíme se stavět nad ostatní, nýbrž snížit se a sloužit, stát se maličkými spolu s maličkými a chudými spolu s chudými. Je ošklivé vidět křesťana, který se nechce snížit a nechce sloužit, křesťana, který se všude naparuje. To je ošklivé; nikoli křesťanské, nýbrž pohanské! Křesťan slouží a snižuje se. Počínejme si tak, aby se naši bratři a sestry nikdy necítili sami! Naše solidární přítomnost po jejich boku ať se vyjadřuje nejenom slovy, ale výmluvností gest, že Bůh je nablízku všem.

Za druhé. Pokud se Bůh skrze Ježíše spojil s člověkem až do té míry, že se stal jedním z nás, znamená to, že cokoli bychom učinili nějakému bratrovi či sestře, činili bychom Jemu. Připomínal nám to sám Ježíš: kdo nasytil, přijal, navštívil a miloval jedno z těch nejmenších a nejchudších mezi lidmi, učinil tak Božímu Synu. A naopak, kdo odmítne, zapomene a ignoruje jednoho z těchto nejmenších a nejchudších, opomene a odmítne samotného Boha (srov. Mt 25,35-46). Jak píše apoštol Jan: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20).

Svěřme se mateřské přímluvě Marie, Ježíšovy i naší Matky, aby nám o těchto nadcházejících Vánocích pomohla rozpoznávat obraz Božího Syna učiněného člověkem ve tváři našeho bližního, zvláště toho nejslabšího a vytlačeného na okraj.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV