22.10.2013 

Kontemplace, přiblížení a přebytek – to jsou tři slova, kolem nichž papež František soustředil svoji homilii při dnešní ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež řekl, že nelze chápat Boha pouze inteligencí a že Bůh se rozhodl vniknout do našeho života, aby zahojil naše rány.

Vstoupit do tajemství Boha nelze jenom inteligencí, je k tomu zapotřebí „kontemplace, přiblížení a přebytek“, zdůraznil papež František na základě prvního dnešního čtení z listu sv. Pavla Římanům (5.12.15b.17.17-19.20b-21). „Když nám chce církev říci něco o tajemství Boha, podotkl papež, užívá slova »podivuhodné«. Toto tajemství je podivuhodné:

„Rozjímat tajemství spásy, vykoupení, jak nám zde říká Pavel. To se chápe jedině na kolenou, kontemplací. Nikoli pouhou inteligencí. Když chce inteligence vysvětlit tajemství, vždycky, vždycky zešílí! A tak tomu bylo v dějinách církve. Kontemplace: inteligence, srdce, modlitba na kolenou - všechno dohromady. A tak vejít do tajemství. To je první slovo, které nám snad pomůže.“

Druhé slovo, které nám pomáhá vstoupit do tajemství, pokračoval papež, je „přiblížení“. „Člověk se dopustil hříchu, člověk nás spasil. Bůh se přiblížil. Je nablízku nám, našim dějinám. Od první chvíle, kdy vyvolil Abrahama, putoval se svým lidem. A tak je tomu také u Ježíše, který „pracoval jako řemeslník, jako dělník“:

„Napadá mne obraz zdravotníka, zdravotnice v nemocnici, která hojí rány svýma rukama, jednu po druhé. Bůh se zaplétá, vniká do našich ubohostí, přibližuje se k našim ranám a hojí je vlastníma rukama a aby měl ruce, stal se člověkem. Ježíš se o to osobně přičiňuje. Člověk se dopustil hříchu, člověk jej přichází zahojit. Přiblížením. Bůh nás zachraňuje nejenom nařízením, zákonem; zachraňuje nás něhou, pohlazením, zachraňuje nás svým životem daným za nás.“

Třetím slovem je přebytek, pokračoval papež. „Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost.“ (Řím 5,20). Každý z nás zná svoje ubohosti, zná je dobře. A je jich hojnost! Boží výzvou je přemoci to, zahojit tyto rány, což dokázal Ježíš. Ba ještě více: On věnoval překypující dar své lásky, své milosti“. A takto, poznamenal papež, „je srozumitelná preference, kterou má Ježíš pro hříšníky.“

„Srdce lidí překypovalo hříchem. On se však vydal k nim s překypující milostí a láskou. Milost Boží vždycky vítězí, protože se dává Bůh sám, přibližuje se, laská a uzdravuje. A proto, což se možná některým z nás nelíbí, jsou Ježíšovu srdci nejblíže ti největší hříšníci, protože On se vydává je hledat a všechny volá: Pojďte, pojďte! A když po Něm někdo chce vysvětlení, říká: »Ti, kdo se těší dobrému zdraví, nepotřebují lékaře. Já jsem přišel uzdravovat a spasit.«“

„Někteří svatí – řekl v závěru papež – tvrdí, že jedním z nejohyzdnějších hříchů je nedůvěra, nedůvěra k Bohu. Jak je možné nedůvěřovat Bohu, který se tolik přiblížil, je tak dobrý a preferuje srdce nás hříšníků?“ – ptal se papež. „Toto tajemství totiž není snadné pochopit. Inteligence jej nechápe dobře. Snad nám pomohou tato tři slova: kontemplace, přiblížení a přebytek. Bůh, končil Svatý otec, vždycky vítězí přebytkem své milosti, své něhy, hojností svého milosrdenství.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.