8.10.2013 

Srdce, které se umí modlit a odpouštět; podle toho se pozná křesťan, - vysvětloval dnes ráno papež František v homilii při eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Dnes se četlo evangelium, které zmiňuje světici, jíž je tento dům zasvěcen, a papež si z něho vzal podnět k promluvě o „modlitbě, která činí zázraky“ za předpokladu, že není „mechanickým úkonem“. Marta (Lk 10,38-42) a prorok Jonáš (Jon 3,1-10) – tyto dvě postavy Nového a Starého zákona, podané v jednotlivých čteních dnešní liturgie, spojuje tatáž neschopnost. Neuměli se modlit. Tento aspekt rozvíjel papež František a vyšel přitom ze známé scény, v níž Marta téměř vyčítavě žádá Ježíše, aby jí sestra pomohla sloužit, namísto sezení a poslouchání. Ježíš jí však odpovídá: „Maria si zvolila nejlepší úděl.“ A tímto údělem, zdůraznil papež, je „modlitba, kontemplace Ježíše“:

„V očích se sestry to byla ztráta času, taky se jí možná zdála trochu zasněná. Dívat se na Pána jak nějaká užaslá dívenka. Kdo si ji přeje? A Pán řekne: »To je nejlepší úděl«, protože Maria naslouchala Pánu a modlila se srdcem. Pán vlastně říká tak trochu nám, že prvním úkolem v životě je modlitba. Ne však modlitba verbální, papouškování, nýbrž modlitba srdcem: nazíráním Pána, nasloucháním Pána, prosbou k Pánu. Víme, že modlitba činí zázraky.“

Modlitba tedy způsobí zázrak také ve starobylém městě Ninive, kterému prorok Jonáš z Božího pověření předpovídá zkázu, ale které se zachrání, protože jeho obyvatelé uvěří proroctví, obrátí se od prvního do posledního a ze všech sil prosí Boha o odpuštění. Nicméně, také v tomto příběhu dějin spásy je patrný chybný postoj Jonáše, který byl náchylný víc ke spravedlnosti než k milosrdenství, podobně jako Marta ke službě, která nezahrnuje niternost:

„Marta pracovala. Sloužila, ale nemodlila se. Ti kteří jsou podobně umínění jako Jonáš, stávají se mstiteli. On šel prorokovat, ale v srdci si říkal: »Ale zaslouží si to, zaslouží si to, když to chtěli.« Prorokoval, ale nemodlil se! Neprosil Pána, aby jim odpustil. Jenom jim dával co proto. Mstitelé jsou ti, kdo se považují za spravedlivé. Konec knihy Jonáš jasně ukazuje, že to byl sobec, protože, když Pán vyslyšel modlitby lidu a Ninive zachránil, rozzlobil se na Pána: »Ty jsi pořád takový. Vždycky odpouštíš«.“

Proto modlitba, která je pouhou formulí a nesídlí v srdci, uzavíral papež František, jakož i pesimismus nebo touha po pomstě bez odpuštění, to jsou pokušení, kterých se křesťan musí neustále varovat, aby si vybral „ten nejlepší úděl“:

„Také my, pokud se nemodlíme, zavíráme Pánu dveře. A nemodlit se, znamená zavírat dveře Pánu, aby nemohl nic dělat. Avšak, modlitba tváří v tvář problému, svízelné situaci či kalamitě, je otevřením dveří Pánu, aby vstoupil, aby věci napravil, protože On to umí zařídit a znovu uspořádat. To je modlitba, totiž otevření dveří Pánu, aby něco mohl učinit. Zavřeme-li dveře, Pán nemůže učinit nic. Mysleme na tuto Marii, která si vybrala nejlepší úděl a ukazuje nám cestu, jak otevírat dveře Pánu.“

Řekl mimo jiné papež František v dnešní ranní homilii.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.