5.9.2013 

Když přichází Pán, „mám obavy, že přejde kolem a nevšimne si mě“. Touto citací ze sv. Augustina, začal papež František svoji homilii při dnešní ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Petrův nástupce se zamýšlel nad způsoby, jakými se Kristus projevuje v životě křesťana, když každému poskytuje oporu a svěřuje poslání.

Utěšující příslib, požadavek velkorysosti a mise k uskutečnění – tak se Ježíš zpřítomňuje v životě křesťana. Tento trojitý postup nikdy nezanedbává. Papež František to zdůraznil v souvislosti s dnešním evangeliem (Lk 5,1-11), které podává příhodu, v níž se Kristus ukazuje Petrovi, Jakubovi a Janovi znamením zázračného rybolovu. Ježíš předně dodává odvahu Petrovi, otřesenému tímto znamením, a slibuje mu, že bude „rybářem lidí“. Potom jej vyzývá, aby zanechal všeho a šel za ním, přičemž mu svěřuje misi. V případě apoštolů, poznamenal papež František, „Pán vešel do jejich života zázrakem. Ne vždy ovšem – dodal – nás předchází nebo vchází do našeho nitra nějakým zázrakem. Vždycky se však nechává vnímat“.

„Vždycky když Pán vstupuje do našeho života, vchází do našeho srdce, říká nám něco a zároveň přislibuje: »Jdi dál... odvahu, neboj se, učiň tak!«. Je to mise, pozvání následovat Jej. A když zaznamenáme tento okamžik, spatříme, že v našem životě je něco, co není, jak má být, a co musíme korigovat, a velkodušně toho zanecháváme. Anebo je v našem životě něco dobrého, ale Pán nás inspiruje k tomu, abychom toho zanechali a následovali Jej blíže, jako se to stalo tady, když rybáři nechali všeho, jak říká evangelium. »Vytáhli lodě na břeh, nechali sítě a všechno. A šli za Ním.« (srov. Lk 5,11).“

Ježíš však nežádá nechat všeho za nějakým účelem, který zůstává skrytý tomu, koho vybral, aby Jej následoval. Naopak, cíl je okamžitě vyhlášen a je dynamický:

„Ježíš nikdy neříká »Pojď za mnou«, aniž by k tomu dal misi. Nikoli. »Pojď za mnou a já ti dám udělat to a to«. »Pojď za mnou a budeš toto«. »Chceš-li být dokonalý, zanech toto, následuj mne a budeš dokonalý«. Vždycky je tu nějaká mise. Jdeme Ježíšovou cestou, abychom něco dělali. Jít Ježíšovou cestou neznamená vystavovat se na odiv. Jdeme za Ním, abychom něco konali. To je mise.“

Příslib, prosba, mise. Tyto tři momenty řekl v závěru papež František, se netýkají jenom aktivního života, ale také modlitby. Jednak „modlitba bez Ježíšova slova, bez důvěry a bez příslibu není dobrá modlitba. Za druhé je dobré, prosit Krista, abychom byli s to něco opustit, což připravuje na třetí moment, protože není modlitby, ve které by Ježíš neinspiroval k „nějakému činu“:

„Pravá křesťanská modlitba vnímá Pánovo Slovo útěchy, pokoje a příslibu, osměluje oprostit se od něčeho, co nám brání rychle Jej následovat a plnit danou misi. Neznamená to, že pak už nepřijdou pokušení. Přicházejí mnohá! Vidíme, že Petr těžce zhřešil zapřením Ježíše, ale Pán mu potom odpustil, Jakub a Jan... hřešili kariérismem, když se chtěli dostat výše, ale Pán jim odpustil.“

Řekl dnes mimo jiné papež František v homilii při ranní eucharistii slavené spolu se skupinou věřících z řad zaměstnanců Vatikánu.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.