Rádio Vaticana

Slavnost víry a bratrství

4.9.2013

Katecheze Svatého otce na gen. audienci, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Po srpnových prázdninách navazujeme na cyklus katechezí, ale dnes bych chtěl mluvit o své cestě do Brazílie u příležitosti Světových dnů mládeže. Uplynul již více než měsíc, ale domnívám se, že je zapotřebí se k této událost vrátit a z časového odstupu tak lépe nahlédnout její význam.

Především chci poděkovat Pánu, který svou Prozřetelností všechno vedl. Pro mne, který pochází z Ameriky, to byl krásný dárek! A děkuji také Naší Paní z Aparecidy, která celou tuto cestu provázela. Vykonal jsem pouť do této velké brazilské národní svatyně a její mariánská soška byla pak umístěna na pódiu Světových dnů. Velmi mne to těšilo, protože Naše Paní z Aparecidy je velmi důležitá pro dějiny církve v Brazílii, ale i pro celou Latinskou Ameriku. Latinskoamerický a karibský episkopát prožil v Aparecidě generální konferenci spolu s papežem Benediktem. Byla to velmi významná pastorační etapa v této části světa, kde žije větší část katolické církve.

Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem občanským a církevním představitelům, dobrovolníkům, bezpečnosti a farnostem Ria de Janeiro a dalších brazilských měst, která s bratrskou pohostinností přijala mladé poutníky. Přijetí brazilskými rodinami a farnostmi bylo vskutku jednou z nejkrásnějších charakteristik těchto Světových dnů mládeže. Brazilci jsou skvělí. Skvělí! Mají vskutku široké srdce. Pouť s sebou vždycky nese nepříjemnosti, ale pohostinnost je pomáhá překonat a dokonce je přetváří na příležitosti k poznání a přátelství. Rodí se tak vztahy, které přetrvávají, zvláště v modlitbě. Také takto církev na celém světě roste. Jako síť pravých přátelství v Ježíši Kristu; síť, která osvobozuje tím, že zachycuje. Přijetí je tedy prvním slovem, které se vynořuje ze zkušenosti cesty do Brazílie. Přijetí!

Dalším syntetizujícím slovem může být slavnost. Světové dny mládeže jsou vždycky slavností, neboť, jakmile se nějaké město naplní mladými lidmi, kteří proudí ulicemi s vlajkami celého světa, zdraví se a objímají, je to skutečně slavnost. Je to znamení pro všechny, nejenom pro věřící. Potom je však ještě větší slavnost, totiž slavnost víry, když se konají společné chvály Pánu, zpívá se, naslouchá se Božímu Slovu, dochází ke ztišení v adoraci - to všechno je vrcholem Světových dnů mládeže a pravým účelem této velké pouti. A zvláštním způsobem se to prožívá o sobotní vigilii a na závěrečné mši. To je ta velká slavnost, slavnost víry a bratrství, která začíná na tomto světě a nebude mít konce. To je však možné jedině spolu s Pánem! Bez lásky Boží není opravdová slavnost pro člověka! Přijetí, slavnost. Nemůže však chybět třetí prvek: misijní poslání. Tento Světový den mládeže byl charakterizován misionářským tématem: „Jděte a získejte učedníky z celého světa“. Slyšeli jsme tato Ježíšova slova. Je to poslání, které On uděluje všem! Je to mandát Zmrtvýchvstalého Krista daný učedníkům: „Jděte“, vyjděte ze sebe, z každé své uzavřenosti, abyste nesli světlo a lásku evangelia všem až na kraj existenciálních periferií! A právě toto Ježíšovo poslání jsem svěřil mládeži, která do nedohledna zaplnila pláž Copacabana. Symbolické místo na mořském břehu evokovalo břeh Galilejského jezera. Ano, protože i dnes Pán opakuje: „Jděte..“ a dodává: „Já jsem s vámi po všechny dny…“ To je zásadní! Jedině s Kristem totiž můžeme nést evangelium. Bez Něho nemůžeme dělat nic, jak nám řekl On sám (srov. Jan 15,5). S Ním a sjednoceni s Ním však můžeme činit hodně. I mladík či dívka, kteří v očích tohoto světa znamenají málo nebo nic, jsou v očích Božích apoštoly Království, jsou nadějí světa. Všech mladých lidí bych se dnes chtěl důrazně zeptat… nevím ale, jestli na Svatopetrském náměstí dnes jsou… Je na náměstí mládež? (Odpověď: ano). Ano, je tam nějaká.. Chtěl bych se vás všech zeptat: chcete být nadějí pro Boha? Chcete být nadějí vy? (Mládež: Ano) Chcete být nadějí pro církev: (Mládeže: Ano). Mladé srdce, které přijímá Kristovu lásku, se pro druhé stává nadějí a nezměrnou silou! Avšak vy, drazí mladí, všichni mladí, musíte se stávat a stát nadějí! Otevřete dveře novému světu naděje. Toto je váš úkol. Chcete být nadějí pro nás všechny? (Mládež: Ano). Zamysleme se nad tím, co znamená ono množství mladých lidí, kteří se setkali se Zmrtvýchvstalým Kristem v Riu de Janeiro a nesou svoji lásku do života všedních dnů, prožívají ji a sdílejí. Nedostanou se do novin, protože se nedopustili násilí, neudělali žádný skandál a jsou tedy mediálně nezajímaví. Avšak, zůstanou-li sjednoceni s Ježíšem, vytvářejí Jeho království, budují bratrství, sdílejí se, konají skutky milosrdenství a jsou mocnou silou, která tvoří spravedlivější a krásnější svět tím, že ho transformuje! Chtěl bych se tedy nyní zeptat mladých lidí, kteří jsou na náměstí: máte odvahu přijmout tuto výzvu? (Mládež: Ano) Máte odvahu nebo ne? Málo slyším… (Mládež: Ano). Budete se snažit být touto silou lásky a milosrdenství, která má odvahu přetvářet svět? (Mládež: Ano).

Drazí mladí, zkušenost Světového dne mládeže nám připomíná onu opravdu velkou zprávu dějin, Dobrou zvěst, i když se neobjevuje v novinách a televizi: jsme milováni Bohem, který je naším Otcem a který nám poslal svého Syna Ježíše, aby se stal blízkým každému z nás a spasil nás. Poslal Ježíše, aby nás spasil, všechno nám odpustil, protože On vždycky odpouští, protože je dobrý a milosrdný. Pamatujte: přijetí, slavnost a misie. Tato tři slova ať nejsou jen vzpomínkou na to, co se stalo v Riu, ale ať jsou duší našeho života a našich společenství.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV