Rádio Vaticana

Sjednocení v rozdílech je Ježíšova cesta

29.6.2013

Homilie papeže Františka ze mše sv., baz. sv. Petra

Páni kardinálové,
Vaše eminence metropolito Ioannisi,
drazí bratři v biskupské službě,
drazí bratři a sestry,

Slavíme svaté apoštoly Petra a Pavla, hlavní patrony římské církve. Slavnost je o to radostnější, že jsou zde přítomni biskupové z celého světa. Je to velké bohatství, které nám v jistém smyslu umožňuje znovu prožít událost Letnic. Církev totiž dnes stejně jako tehdy mluví mnoha jazyky a chce sjednotit národy do jediné rodiny.

Ze srdce a s vděčností zdravím delegaci konstantinopolského patriarchátu, vedenou metropolitou Ioannisem. Děkuji ekumenickému patriarchovi Bartoloměji I. za toto opětované bratrské gesto. Zdravím velvyslance a veřejné představitele. Děkuji pak sboru z lipského kostela sv. Tomáše (Thomanerchor), kde působil Johann Sebastian Bach, za doprovod dnešní liturgie, což také přispívá k ekumenickému rozměru dnešní slavnosti.
Tři myšlenky týkající se petrovské služby plynou ze slovesa „utvrzovat“. V čem má římský biskup utvrzovat?

1. Především má utvrzovat ve víře. Evangelium podává Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“ (Mt 16,16), vyznání, které se nerodí z něho, ale z nebeského Otce. A kvůli tomuto vyznání Ježíš praví: „Ty jsi Petr – skála – a na té skále zbuduji svou církev“ (Mt 16,18). Petrova role, církevní služba má svůj základ ve vyznání víry v Ježíše, Syna živého Boha, a je umožněna milostí darovanou shůry. V druhé části dnešního evangelia vidíme nebezpečí světského smýšlení. Když Ježíš mluví o své smrti a zmrtvýchvstání, o Boží cestě, která nekoresponduje s lidskou cestou moci, hlásí se u Petra o slovo tělo a krev: „vzal si Pána stranou a začal mu to rozmlouvat... to se ti nikdy nestane“ (Mt 16,22). A Ježíš pronáší tvrdá slova: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mne“ (Mt 16,23). Jestliže necháme převládnout svoje myšlenky, svoje city, logiku lidské moci a nenecháme se poučit a vést vírou, Bohem, staneme se kamenem úrazu. Víra v Krista je světlem křesťanského i našeho služebného života v církvi!

2. Utvrzovat v lásce. V druhém čtení jsme slyšeli dojemná slova sv. Pavla: „Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval“ (2 Tim 4,7). O jaký boj tady jde? Nikoli o boj lidskými zbraněmi, jimiž, bohužel, svět stále krvácí; ale o boj mučednictví. Svatý Pavel má jedinou zbraň: Kristovo poselství a celoživotní oddanost Kristu a bližním. A právě tím, že se nasadil v první osobě, nechal se strávit pro evangelium a aniž by se šetřil, učinil se všem vším, stal se věrohodným a budoval církev. Římský biskup je povolán žít a utvrzovat v této lásce ke Kristu a ke všem - bez rozdílu, omezení a bariér. A nejenom římský biskup. Vy všichni, noví arcibiskupové a biskupové, máte stejné poslání: nechat se strávit pro evangelium, stát se všem vším, nešetřit sebe, vyjít ze sebe a sloužit svatému lidu věrnému Bohu.

3. Utvrzovat v jednotě. Tady se zastavím u gesta, které jsme vykonali. Pallium je symbolem společenství s Petrovým nástupcem, „trvalým a viditelným principem a základem jednoty víry a společenství“ (Lumen gentium, 18). Vaše zdejší přítomnost, drazí spolubratři, je znamením, že společenství církve neznamená uniformitu. Druhý vatikánský koncil říká ve vztahu k hierarchické struktuře církve, že ji Pán „ustavil jako sbor nebo stálou skupinu, které dal do čela Petra, vyvoleného z biskupů“ (Lumen gentium, 19). Utvrzovat v jednotě, biskupský synod v harmonii s primátem. Touto cestou biskupské kolegiality musíme jít a harmonicky růst se službou primátu. Koncil pak dále říká: „tento sbor je složen z mnoha jedinců a vyjadřuje rozmanitost a všeobecnost Božího lidu“ (ibid., 22). Rozmanitost, která je velkým bohatstvím, se v církvi zakládá vždycky na harmonii jednoty jako obrovská mozaika, kde všechny kamínky dohromady tvoří jediný velkolepý Boží plán. Musí to vést vždycky k překonávání každého konfliktu, který zraňuje tělo církve. Jednotní v rozdílech. Neexistuje jiná katolická cesta sjednocení. Toto je katolický duch, křesťanský duch: sjednotit se v rozdílech. Toto je Ježíšova cesta! Je-li pallium znamením společenství s římským biskupem, se všeobecnou církví, s biskupským synodem, pak je pro každého z vás také závazkem být nástroji tohoto společenství.

Vyznávat Pána a nechávat se poučit Bohem, strávit se láskou ke Kristu a Jeho evangeliu, být služebníky jednoty. Toto jsou, drazí spolubratři v biskupské službě, insignie, které svatí apoštolové Petr a Pavel každému z nás svěřují, aby byly každým křesťanem prožívány. Svatá Matka Boží kéž nás neustále vede a provází svojí přímluvou: Královno apoštolů, oroduj za nás! Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV