Rádio Vaticana

Papež František o rozdílu mezi jazykem pochlebování a řečí lásky

4.6.2013

Křesťan neužívá „sociálně uhlazený jazyk“ náchylný k pokrytectví, nýbrž chce být mluvčím evangelijní pravdy s prostotou dítěte. O tom učil papež František při ranní mši svaté v kapli Domu svaté Marty. Se svatým otcem koncelebroval katolický arménský patriarcha Nerses Bedros XIX Tarmouni, dále biskup Fernando Vianney z Kandy na Sri Lance a francouzský arcibiskup Jean-Louis Bruguès, který od loňského roku stojí v čele Vatikánské knihovny a archivu. Liturgické slavnosti se zúčastnili zaměstnanci naposled jmenované instituce a rovněž nejvyšší představitelé italské státní televize a rozhlasu (Rai), Anna Maria Tarantola (prezidentka) a Luigi Gubitosi (generální ředitel).

Papež v homilii navázal na včerejší promluvu o lidech zkorumpovaných hříchem. Evangelijní perikopa o dani císaři a záludnému dotazu farizeů na legitimnost této daně (Mk 12,13-17) ukazuje na mechanismus pokrytectví. Farizeové přistupují k Ježíši s úmyslem „chytit ho do pasti“. Jejich otázka zda je či není dovoleno platit daň císaři je formulována „měkkými, líbivými, přeslazenými slovy,“ přibližuje atmosféru evangelijního úryvku papež František. „Snaží se vystupovat jako přátelé“. Je to ale naprosto falešné, dodává. Nejde jim o pravdu, ale jen o sebe, „ a tak se snaží druhého obelhat a zavléct do své lži. Mají prolhané srdce, nemohou mluvit pravdu,“ pokračoval Svatý otec.

„Je to jazyk vnitřní zkorumpovanosti, pokrytectví. Když Ježíš mluví ke svým učedníkům, říká: ´Vaše řeč ať je „Ano, ano! Ne, ne!´ Pokrytectví není jazykem pravdy, protože pravda není nikdy sama. Nikdy! Vždy ji doprovází láska! Neexistuje pravda bez lásky. Láska je první pravdou. Není-li láska, není ani pravda. Tito lidé chtějí pravdu, která by sloužila jejich zájmům. Dalo by se říct, že i tady je jakási láska, ale je to zalíbení v sobě, láska k sobě samým. Je to narcistní modloslužba, která vede k zradě druhého, ke zneužívání důvěry.“

To, co na první pohled vypadá jako vemlouvavá řeč, ve skutečnosti zavádí, vede ke lži, pokračoval papež František. A ironicky podotkl, že přesně ti, kdo dnes přistupují k Ježíšovi s tak sladkými slovy na jazyku pro něj půjdou ve čtvrtek večer do Getsemanské zahrady a v pátek ho povedou k Pilátovi. Ježíš chce po svých následovnících naprostý opak, jasnou řeč, „slovo pravdy v lásce“:

„Mírnost, kterou od nás Ježíš žádá nemá nic, ale vůbec nic společného s tímto pochlebováním, s těmito přeslazenými způsoby. Nic! Mírnost je prostá – jak ji známe od dětí. Dítě není pokrytecké, protože není zkažené. Jestliže nám Ježíš říká: „Vaše řeč ať je ´Ano, ano! Ne, ne!´ jako u dětí, je to přesný opak toho, co říká o vyjadřování těchto lidí.“

Nakonec se papež František zastavil ještě „u jisté vnitřní slabosti“, podporované marnivostí, v níž se nám líbí, když se o nás mluví pěkně. Lidé zkorumpovaní hříchem to vědí a snaží se nás oslabit tímto způsobem řeči.

„Zamysleme se dnes dobře nad tím, jakým jazykem mluvíme. Mluvíme v pravdě, s láskou nebo používáme takový ten formálně uhlazený jazyk, kterým se říkají krásné věci - které ale necítíme? Ať je naše řeč evangelní, bratři! Tito pokrytci, kteří začínali lichotkami, vemlouváním a podobně, nakonec totiž hledají falešné svědky, aby obvinili toho, komu se snažili vlichotit. Prosme dnes Pána, aby naše mluvení bylo prosté jako řeč dítěte, jako řeč Božích dětí, řeč v pravdě vycházející z lásky.“

Johana Bronková