10.6.2004
Před deseti lety přišli čeští salesiáni do Bulharska. Stalo se tak na přání Svatého stolce a na přání někdejšího hlavního představeného salesiánské kongregace Dona Egido Viganó. Jim bylo svěřeno poslání, aby se život a dílo sv. Jana Boska pro záchranu a spásu mládeže dostalo také bulharskému národu. První salesiáni, kteří přicestovali, byli otec Petr Němec a otec Antonín Koman. Po nich postupně přicházeli další. Nikdy jich nebylo víc než šest. Na doporučení tehdejšího nuncia v Sofii, mons. Mario Rizziho, přijali východní obřad. Ten je mentalitě Bulharů blíž než obřad západní. Tehdejší místní biskup, neboli také exarcha, mons. Metodi Stratiev, je vřele a velmi ochotně přijal do své diecéze. Kromě dvou dalších diecézí západního obřadu je tato diecéze jedinou diecézí východního obřadu v celém Bulharsku. Její oficiální název je ?Katolická apoštolská exarchie Sofia?. Mons. Startiev měl radost, že se také bulharské mládeži prostřednictvím salesiánů dostane daru, kterým je pro církev a pro celý svět Don Bosco. Během prvních několika týdnů jejich pobytu v domě sofijské exarchie vyjádřil mons. Stratiev přání, aby salesiáni začali pracovat v městě Kazanlaku. Jeho přání se vyhovělo. Po deseti letech společného života a práce salesiáni poznali, jak bylo dobré, že sem šli. Zde navázali na násilně přerušenou existenci této katolické farnosti v padesátých letech. Praktiky padesátých let však byly v Bulharsku nepoměrně tvrdší než v Československu. Zfanatizovanou komunistickou mládeží byl tehdy v Kazanlaku působící kněz téměř ubit. Následkem toho se stáhl do soukromí ke svému bratru a posléze u něho zemřel. Do příchodu salesiánů nebylo v tomto městě katolického kněze. Po víc než čtyřiceti letech se začalo s obnovou farního společenství a pak jako nové se začínalo s budováním salesiánského centra nejen pro Kazanlak, ale též pro mládež z jiných míst Bulharska. Kromě farnosti v Kazanlaku byla salesiánům svěřena ještě farnost v Jambolu a ve Staré Zagoře.
Ovšem čeští salesiáni zároveň jako čeští občané navazují v Bulharsku už na dávnou tradici bulharsko-českých vztahů, které zasahují až do minulých století. Největší rozkvět těchto vztahů začíná po porážce osmanské říše v roce 1878. Není nezajímavé, že město Kazanlak, kde je hlavní pracoviště českých salesiánů, se nachází v oblasti pod průsmykem Šipka. Zde došlo za podpory ruské armády pod vedením cara Alexandra ke konečnému vítězství nad půlměsícem. Po této době přichází bezpočet českých dobrovolníků z řad inteligence, vědců, podnikatelů, řemeslníků a dalších neznámých lidí. V dějinách Bulharska se hovoří o jisté kulturní invazi Čechů, kteří sem přišli, aby pomáhali vybudovat tzv. moderní bulharský stát. Ne náhodou se už po čtyřech letech života a práce salesiánů v Bulharsku uveřejnil článek v ročence Bohemia-Klubu v Sofii z roku 1998. V závěru článku se uvádí: ?Bude-li se české misii v následujících letech dařit jako doposud, lze očekávat vyrytí nové brázdy na poli česko-bulharských vztahů.?
Město Kazanlak má kolem 60 tisíc obyvatel. Nachází se v oblasti s historií, která sahá až do dějin 1000 let před Kristem. Taktéž v době národního obrození v devatenáctém století se zde odehrávaly významné události pro bulharské dějiny. Dnes je město postiženo právě tak důsledky postkomunistického vývoje jako celý bulharský stát. Je tomu obdobně, jak je tomu i ve všech ostatních státech bývalého sovětského bloku. Po zdlouhavých restitučních jednáních byl exarchii objekt právně vrácen až v roce 1998. Ovšem to už bylo devět let od pádu komunismu. Tato dlouhotrvající nejistota ztěžovala salesiánům práci. Přesto se však pustili do zprovoznění zdevastovaného objektu. Ten se tehdy skládal ze dvou domů se zahradou. Později se od dědiců odkoupil domek po zemřelé bývalé sousedce. Takže nyní používají salesiáni celkem tři domky. Jeden dům slouží jako kostel, druhý dům je určen pro hosty nebo dobrovolníky a případně též řemeslníky nebo brigádníky. Třetí dům je určen pro bydlení spolubratrů komunity. V suterénu domu komunity jsou vybudované místnosti pro život a práci střediska mládeže. Také na zahradu došlo. Ta se proměnila v hřiště. Bez hřiště je salesiánský život nemyslitelný. Ovšem práce na objektu ještě zdaleka nejsou skončeny. Jde to všechno pozvolna z několika důvodů. Jednak průběžně probíhají programy pro mládež a též je třeba se stále věnovat lidem a také životu farnosti. A v neposlední řadě jsou to také důvody finanční, které spoluurčují tempo opravných prací. Jedna z největších začne už bezprostředně po letních táborech. Bude to rekonstrukce okamžitě po pádu totality záměrně založeným požárem zničené střechy a vybudování podkroví. Pro komunitu to bude opět práce silně náročná, neboť během těchto prací musí být zajištěn provoz střediska i každodenní život farnosti.
Život s mládeží se zde v Bulharsku podobá životu, který se příliš neliší od života, jak se prožívá také v České republice. Jistý rozdíl je. Ten je však dán odlišnou mentalitou. Ovšem v hlavních rysech je zde mládež stejná. A její projevy se nikterak moc neliší od způsobů chování české mládeže. Salesiáni poznávají, jak je i zde život v rodinách i ve společnosti také už silně poznamenán symptomy postmoderní doby. Projevuje se to zde právě tak výrazně jako v České republice.
V suterénu domu komunity se vybudovaly prostory pro středisko mládeže a oratoř. V těchto prostorách a na hřišti se odehrává většina činností. Kromě toho fungují také zájmové kroužky a výuka náboženství a ministrantská setkání. Salesiáni žijí nejen pro mládež v tomto městě, ale svůj čas podle domluv věnují také mládeži v jiných místech Bulharska. Jde o duchovní obnovy, exercicie a jiná příležitostná setkání. Kromě denní oratoře běží samozřejmě letní tábory, které se svým pojetím nijak neliší od těch v Česku. Jsou to, jak se prostě říkává už po dobu čtyřiceti let, ony ?chaloupky?. Někteří mladí už zde také začínají pomáhat jako animátoři. Jde to ovšem ztuha. Že se o práci salesiánů už dosti ví v české společnosti a též v Bulharsku, svědčí fakt, že s nimi byl první týden v červnu po celých 8 dní natáčen pořad pro Českou televizi. Režisérka pořadu je Bulharka, jež žije v Praze a také pracuje pro Českou televizi. Dozvěděla se o salesiánech v Sofii. A tak došlo k dohodě a začalo se s natáčením života a práce českých salesiánů v Bulharsku. Natočené záběry se dostaly na program ČT 2 v pořadu ?Cesty víry? v neděli 27. června.
Salesiáni se už těší na návštěvu svého hlavního představeného. V pořadí to je už devátý nástupce Dona Boska. Je jím pětapadesátiletý Mexičan, Don Pasqual Chavéz. Setkají se s ním přímo v hlavním terénu jejich práce, v Kazanlaku. V sobotu bude mít sofijský exarcha mons. Christo Proykov mši svatou v kostele farnosti sv. Josefa. Pro zajímavost se uvádí, že kostru ikonostasu navrhl akademický sochař pan Karel Stádník. Ikony zhotovila malířka ikon z Plovdivu. Se sofijským exarchou bude koncelebrovat ještě také sofijský nuncius mons. Leanza a hlavní představený spolu s provinciálem pražské salesiánské provincie otcem Janem Komárkem. Dále se připojí ještě další salesiáni, jmenovitě zástupce slovenské provincie a též delegát pro misie otec Jozef Pravda a delegát pro misie v české salesiánské provincii otec Benno Beneš. Koncelebrovat budou též ostatní pozvaní přítomní kněží, kteří pracují v Bulharsku. Na mši svatou byli pozváni představitelé veřejného života města Kazanlaku a oblastního regiónu Stará Zagora. Po bohoslužbě bude v rámci oslavy desetileté přítomnosti Salesiánů Dona Boska v Bulharsku společný oběd na počest návštěvy Dona Chavéze a čestných hostů a všech pozvaných. Počítá se 150 až 180 obědy. Nebude chybět ani divadlo a pak též rozhovor s Donem Chavézem. Večer bude bratrské setkání v komunitě. Spolubratři se už na toto rodinné setkání s ním těší. Druhý den ještě hlavní představený navštíví necelých 100 km od Kazanlaku vzdáleného město Jambol, kde bude mše svatá s farností. Po společném obědě doprovodí hlavního představeného i s jeho sekretářem provinciál otec Jan Komárek a ředitel komunity otec Jiří Svoboda na sofijské letiště, odkud se vrátí zpět do Říma.
Jednou z největších radostí se salesiánům dostalo od jednoho už odrostlého mladíka, když řekl: ?Vděčím salesiánům za to, že přišli. Možná, že bych dnes už byl také někde na ulici.?
Též salesiáni děkují Pánu, že i jejich prostřednictvím a s velkorysou duchovní a hmotnou pomocí dobrodinců stále nabízí svou spásu. V tomto případě také a to především mladým lidem v Bulharsku.
Salesiáni tč. v Bulharsku:
P. Jiří Svoboda, ředitel komunity, mládež
P. Petr Němec, vikář komunity, farář ? Kazanlak, St.Zagora
P. Jaromír Zádrapa, ekonom komunity, mládež
P. Antonín Koman, farář ? Jambol, mládež
Praktikant Jaroslav Fogl, mládež
Z Kazanlaku pro Vatikánský rozhlas delegát pro misie v české salesiánské provincii otec Benno Beneš, 10.06.2004
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.