17.5.2013
Církev nemůže existovat bez milosrdné lásky – a Charita je institucí této lásky v církvi, řekl včera papež František výkonnému výboru Caritas Internationalis, který v těchto dnech zasedá v Římě.
Charita je pohlazení, které církev dává svému lidu. Pohlazení Matky církve svým dětem, něha, blízkost. Hledání pravdy a studium teologických pravd jsou dalšími podstatnými rozměry církve, které přenecháme teologům a které ústí v exegesi a katechezi.(…) Spiritualita Charity je však spiritualitou něhy, což je kategorie, kterou jsme z církve vyloučili. Někdy kvůli své pastorační “vážnosti” – řečeno v uvozovkách – ztrácíme ze zřetele mateřství církve. Církev však je matkou, především matkou. A něha je tudíž – podle mého názoru – jádrem, k němuž se musí vztahovat spiritualita Charity. Je nutné do církve navrátit něhu.
Pokud se církev vzdala pohlazení a něhy, odchýlila se z cesty a skončila v sektářství a herezi, pokračoval Svatý otec.
Máte tedy dvojí úkol – jít na existenciální periferie, pomáhat, léčit, podporovat. Za druhé máte vnášet do vašich společenství, diecézí a celé církve něhu, která není nějakým pocitem, nýbrž hodnotou. Je jedním z kořenů, které Matka církev nemůže ztratit.
V této své dvojí dimenzi – sociální a mystické, jak je označil papež František, Charita dosvědčuje lásku církve a má v ní pokračovat. Svatý otec se ve své spatra pronášené promluvě dotkl ještě dalších témat. V jejím závěru vyzval k pomoci syrským uprchlíkům – a rovněž všem bezejmenným uprchlíkům, kteří jsou v každé zemi využíváni k otrocké práci.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.