Rádio Vaticana

Papež František: Nemít strach před radostí Ducha svatého

27.4.2013

„Pohled na Krista vybízí k radostnému zvěstování jeho jména, nesmíme mít strach před radostí Ducha svatého“, řekl mimo jiné papež František v homilii při dnešní eucharistii v kapli Domu sv. Marty za účasti zaměstnanců Vatikánské pošty a tamější pediatrické ambulance. „Zdálo se, že tato radost nebude mít konce,“ řekl Svatý otec v úvodu svého komentáře k dnešnímu čtení ze Skutků apoštolů (13,44-52), které líčí, jak se takřka všichni obyvatelé Pisidské Antiochie sešli, aby si poslechli Boží slovo. Proč se však někteří židé, jinak dobří lidé, nechali unést žárlivostí, když viděli toto množství? – zeptal se papež František:

„Jednoduše proto, že měli srdce uzavřené, nebyli otevřeni novotám Ducha svatého. Věřili, že už bylo řečeno všechno a že všechno je tak, jak se oni domnívali, že má být, považovali se proto za obránce víry, začali apoštolům odporovat a očerňovat je, pomlouvat. Vydali se za zbožnými ženami z vyšších vrstev a zahrnuli je svými idejemi, aby poštvali jejich manžele proti apoštolům. Toto je postoj oné skupinky, ale i všech ostatních do sebe uzavřených skupin v průběhu dějin, totiž paktovat se s mocnými a vyřešit potíže mezi sebou… Stejně jako ti, kteří v den Pánova Zmrtvýchvstání, když jim přišli vojáci sdělit, co viděli, řekli: „Mlčte a tady máte… a penězi všechno vyřešili.“

Toto – řekl dále papež – je postoj vlastní uzavřené religiozitě, která nemá svobodu otevřít se Pánu:

„Jejich komunitní život stojící vždy na straně pravdy, protože věří, že brání pravdu, je vždycky tvořen pomluvami, očerňováním. Jsou to zkrátka společenství drbů. Pomlouvají, škodí druhým a dívají se vždycky do sebe, vždycky dovnitř, ve skrytu stěn. Svobodná komunita, která má svobodu Boží a Ducha svatého, jde kupředu i v pronásledování. »Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině« (Sk 13,49). Pánovu společenství je vlastní jít vpřed, šířit se, protože je dobré stále se rozrůstat. Dobro se neuzavírá. To je kritérium, kritérium církve, i pro naše zpytování svědomí. Jaká jsou naše společenství, řeholní komunity, farnosti? Jsou to společenství otevřená Duchu svatému, který nás vede stále vpřed, aby se Boží Slovo šířilo? Anebo jsou to uzavřená společenství s přesnými pokyny, která nakládají na bedra svých věřících v hojném počtu, jak to Pán řekl farizeům?“

„Pronásledování začalo z náboženských důvodů a ze žárlivosti“, řekl dále papež František, ale dochází i k něčemu jinému. »Učedníci byli plni radosti a Ducha svatého« - čteme ve Skutcích apoštolů „promlouvají přitažlivě a otevírají cestu“:

„Naproti tomu uzavřené společenství, které si je jisto sebou samým, a hledá bezpečí v paktování se s mocí a penězi, zuří, inzultuje a odsuzuje. To je jeho vlastní postoj. Asi zapomínají na pohlazení maminky, když byli malí. Tyto komunity neznají pohlazení, znají povinnost, činnost, uzavřenost do zdánlivé observance. Jak jim to řekl Ježíš: Jste jako obílené hroby, zvenčí vypadají pěkně, ale to je vše. (srov. Mt 23,27). Podívejme se na církev, jak je krásná, když postupuje vpřed. Pomysleme na tolik bratří, kteří podstupují utrpení za tuto svobodu Ducha a jsou pronásledováni, nyní, v tolika zemích. Tito bratři jsou však i v utrpení plni radosti a Ducha svatého.“

„Hleďme proto na Ježíše, který nás posílá hlásat evangelium, zvěstovat jeho jméno radostně a s radostí, a nemějme strach před radostí Ducha svatého, abychom se neuzavírali do sebe,“ řekl v závěru své dnešní homilie papež František.

Milan Glaser