17.4.2013
Také dnes v 7h ráno, jako obvykle, sloužil papež František eucharistii v kapli domu sv. Marty, tentokrát za účasti zaměstnanců vatikánské banky. V krátké homilii Svatý otec opět začal od čtení ze Skutků apoštolů, které líčí, jak prvotní křesťanská obec žila zprvu v pokoji lásky, ale záhy zažila také v pronásledování, počínaje mučednictvím sv. Štěpána. „Toto – poznamenal papež – je tak trochu životní styl církve: mezi pokojem lásky a protivenstvími. V dějinách je tomu tak neustále, protože je to „Ježíšův styl“. Mnozí věřící před pronásledováními utekli do Samařska a hlásali tam evangelium, třebaže apoštolové zůstali v Jeruzalémě:
„Opustili domov, odnesli si s sebou asi jen pár věcí. Nebyli v bezpečí, ale chodili z místa na místo a hlásali Slovo Boží. Nesli si s sebou bohatství, které měli: víru. Bohatství, které jim daroval Pán. Byli to prostí věřící, pokřtění sotva před rokem nebo trochu déle. Měli však onu odvahu jít a zvěstovat. A bylo jim věřeno! A konali zázraky!“
Tito první křesťané – podotkl papež – dostali pouze „moc křtu“, která jim dávala tuto apoštolskou odvahu, sílu Ducha:
„Myslím na nás pokřtěné. Zda máme tuto sílu? A zda věříme, že k šíření evangelia stačí křest? Anebo doufáme, že kněz řekne, že biskup řekne… A my? Milost křtu je pak nějak uzavřená a my jsme uzamčeni do svým myšlenek, do svých záležitostí. Anebo si někdy říkáme: »Ne, my jsme křesťané. Byl jsem pokřtěn, biřmován, byl jsem u prvního svatého přijímání… můj průkaz totožnosti je v pořádku« A nyní klidně spi: jsi křesťan. Kde je však síla Ducha, která tě nese vpřed?“
Je třeba – prohlásil Svatý otec – být věrni Duchu, abychom hlásali Ježíše svým životem, svým svědectvím a svými slovy:
„Když tak jednáme, církev je matkou, která rodí děti, děti, protože my jako děti církve neseme právě toto. Když to však neděláme, stává se církev nikoli matkou, nýbrž církví, jež je jakousi babysitter, která pečuje o dítě, aby usnulo. Je to církev ukonejšená... Mysleme proto na svůj křest, na odpovědnost svého křtu.“
Papež František pak připomněl pronásledování církve v Japonsku v 17. století, kdy byli misionáři vyhnáni ze země a křesťanská společenství zůstala přes 200 let bez kněží. A když se misionáři vrátili, zjistili, že všechna společenství nadále existují. Všichni byli pokřtění, katechizování a všichni měli křesťanské sňatky a to přičiněním pouze pokřtěných:
„My pokřtění máme obrovskou zodpovědnost: zvěstovat Krista, nést kupředu církev a plodnost jejího mateřství. Být křesťanem nespočívá v dosažení nějaké kariéry studiem na křesťanského advokáta nebo lékaře. Být křesťanem… je dar, který nám umožňuje jít vpřed silou Ducha a zvěstovat Ježíše Krista.“
Během pronásledování prvních křesťanů – připomněl nakonec papež – se Maria usilovně modlila a oživovala všechny pokřtěné, aby šli odvážně vpřed:
„Prosme Pána o milost stát se odvážnými křesťany a být si jisti, že Duch, kterého jsme přijali křtem, nás stále nutí zvěstovat Ježíše Krista naším životem, naším svědectvím a také našimi slovy. Ať se tak stane.“
Řekl papež František v homilii při ranní eucharistii.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.