3.4.2013
Evangelium velikonoční středy vypráví o dvou učednících ubírajících se do Emauz. Jejich rozmluva inspirovala papeže Františka ke dnešní homilii při ranní mši v Domě sv. Marty. Tito učedníci měli strach, jako všichni ostatní, upozornil Svatý otec. Hovořili o právě prožitých událostech a stěžovali si, ba dokonce neustávali v naříkání. Čím více však lamentují, tím více se uzavírají do sebe – před sebou již nemají obzor, nýbrž jenom zeď. Takříkajíc vaří svůj život ve šťávě svých stížností, vyjádřil se papež František, a tak se ubírají se svými lamentacemi stále kupředu. Také nám často hrozí nebezpečí, že se uzavřeme ve svých stížnostech, nastanou-li obtíže či navštíví-li nás kříž. Pán je i v takovýchto okamžicích nablízku, zdůraznil Svatý otec, avšak my ho nepoznáváme. Pán jde s námi a mluví k nám – ačkoliv v nitru cítíme cosi krásného, v hloubi se nepřestáváme bát. Jak se zdá, je totiž jistější si naříkat. Jsme si jisti svou vlastní pravdou – a tou je beznadějný krach.
Je krásné si všimnout, jakou má Ježíš s učedníky trpělivost, pokračoval Svatý otec. Nejprve je vyslechne, pak jim pomalu, velmi pomalu vysvětluje. Nakonec se jim ukáže, jako Magdaléně u hrobu. Totéž dělá Ježíš s námi, i v nejčernějších okamžicích je s námi, doprovází nás – a nakonec se ukáže.
Neustálé lamentování je špatné, vyzdvihl papež František. A to nejenom stížnosti na druhé, nýbrž i hořké naříkání nad sebou. Lamentace nám odnímají naději, nestavme na nich proto svůj život. Pokud se něco nedaří, hledejme útočiště u Pána a svěřujme se Mu. Nesyťme se stížnostmi, které zraňují srdce a staví kolem nás zeď, z níž není úniku. Pán má s námi trpělivost a dokáže nás vyvést z nářku. Tak jako učedníky cestou do Emauz, kteří jej poznali při lámání chleba, zakončil Svatý otec svou dnešní homilii.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.