26.3.2013
Dnes byl prezentován první italský překlad dvou knih Jorge Marii Bergoglia. Jde o poměrně útlé knížky, které vydalo Italské misijní nakladatelství. První se jmenuje Pokora – cesta k Bohu (Umilta, la strada verso Dio, Editrice Missionaria Italiana, Bologna 2013, stran 64) a druhá Léčení zkaženosti (Guarire dalla corruzione, EMI, Bologna 2013, stran 64). Jsou tvořeny dvěma promluvami kardinála Bergoglia pronesenými v roce 2005. Obě čerpají z duchovního odkazu sv. Ignáce z Loyoly, popisují hlubinné mechanismy situací, které jsou extrémně aktuální jako např. mravní rozklad ve společnosti i v církvi, nabízejí východiska z nich a kladou důraz na bratrskou lásku, kterou musí být církevní život prodchnut.
Kardinál Bergoglio mimo jiné říká: „Nezřídka lze také v řeholních komunitách, ať místních či provinčních, narazit na určité frakce, které vzájemně bojují o hegemonii svých myšlenek a preferencí. K tomu dochází tehdy, je-li charitativní otevřenost k bližnímu nahrazena idejemi. Potom už se nehájí celá rodina, nýbrž její část, která mi vyhovuje. Už se nehledá jednota připodobnění Kristovu tělu, nýbrž konflikt, který rozděluje, vytváří jednostrannosti a oslabuje. Vychovatelům a představeným není vždy příjemné vychovávat k rodinnému duchu, zejména když je nezbytné utvářet vnitřní, někdy nepatrné postoje, které však mají svůj dopad na této úrovni institucionálního těla. Jedním z důležitých postojů, které se mají vtělit do srdce mladých řeholníků, je praxe „sebeobžaloby“, poněvadž právě v nedostatku této praxe koření duch stranickosti a rozdělení. V první řadě je třeba vyhnat jakýkoli i bezděčný náznak farizejství, které prezentuje sebeobžalobu jako něco dětinského nebo něco typického pro zbabělce. Sebeobžaloba předpokládá spíše nevšední odvahu otevřít dveře neznámé realitě a dovolit druhým, aby spatřili více než můj vlastní zevnějšek. Znamená zřeknout se všech svých masek, aby se ukázala pravda. Sebeobžaloba, které je pouhým prostředkem, vytváří základ pro zásadní volbu odmítající individualismus a přijímá rodinného a církevního ducha, jenž nás vede k tomu, abychom se k sobě chovali jako hodné děti a hodní sourozenci, abychom se pak mohli stát dobrými otci. Sebeobžaloba předpokládá zásadně komunitní postoj.“
– Tolik úryvek z knihy Pokora – cesta k Bohu od kardinála Bergoglia, zveřejněný v dnešním vydání vatikánského deníku L´Osservatore Romano.
V knize Léčení zkaženosti čteme: „Hřích se odpouští, zkaženost odpustit nelze. A to jednoduše proto, že kořenem jakéhokoli zkaženého jednání je omrzelost z transcendence: před Bohem, který v odpouštění neochabuje, se zkažený staví do pozice soběstačnosti ohledně své vlastní spásy, tedy unavuje ho prosit o odpuštění. Je to podobné jako s někým, jehož dech páchne. Stěží si toho povšimne on sám. Musí být upozorněn druhými, kteří mu to dají poznat. Podobně je těžké pro zkaženého vyjít z tohoto stavu na základě vnitřního podnětu, protože je znecitlivěna ona niterná schopnost.“ Jak je tedy možná záchrana takového člověka? – ptá se kardinál Bergoglio a odpovídá: „Všeobecně je Pán Tím, kdo člověka zachraňuje, a to skrze zkoušky, které k němu přicházejí v podobě různých situací, kterým se nemůže vyhnout (nemoci, ztráty bohatství, jemu drahých lidí apod.). Tyto situace rozbíjejí onu zkaženou kostru a umožní přijmout milost. Tak může být uzdraven.“
– napsal v knize Léčení zkaženosti, kardinál Jorge Maria Bergoglio.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.