16.3.2013 

Dnešní setkání novinářů ze 61 zemí s papežem Františkem hodnotili jeho účastníci jednomyslně pozitivně. Částečně improvizovanou papežovu promluvu, častokrát přerušovanou potleskem a smíchem, když Svatý otec přidal k dobru pár anekdot z konkláve, přinášíme v plném znění:

„Drazí přátelé,

Jsem rád, že se mohu na začátku své služby na Petrově stolci setkat s vámi, kteří jste pracovali tady v Římě během tohoto tak intenzivního období, které se začalo 11. února překvapivým oznámením mého ctěného předchůdce Benedikta XVI. Každého z vás srdečně zdravím.

Role masmédií v posledních letech stále roste, takže se stala nezbytnou ke sdílení událostí současných dějin. Patří vám proto zvláštní poděkování za vaši kvalifikovanou službu – a že jste se napracovali - během posledních dní, kdy byly oči katolického a nejenom katolického světa upřeny k Věčnému městu, a zejména k tomuto území, jehož těžištěm je hrob svatého Petra. V těchto týdnech jste měli příležitost mluvit o Svatém stolci, o církvi, o jejích obřadech a tradicích, její víře a zvláště o roli Papeže a jeho službě.

Zvlášť srdečné poděkování patří těm, kteří dovedli sledovat a prezentovat tyto události dějin církve v té nejsprávnější perspektivě, v níž mají být chápány, totiž v perspektivě víry. Dějinné události vyžadují téměř vždycky nesnadnou interpretaci, která někdy může obnášet dimenzi víry. Církevní události jistě nejsou komplikovanější než ty politické nebo ekonomické! Mají však svoji zásadní charakteristiku, odpovídají totiž logice, která se z principu neodvíjí v takzvaných světských kategoriích a proto není snadné interpretovat je a sdělovat širokému a rozmanitému publiku. Církev, třebaže je určitě také lidskou, historickou institucí se vším, co to s sebou nese, totiž nemá politickou, nýbrž bytostně duchovní povahu: je Božím lidem, svatým Božím lidem, který jde vstříc setkání s Kristem. Jedině v této perspektivě lze plně informovat o tom, co katolická církev dělá.

Kristus je Pastýřem církve, ale jeho přítomnost v dějinách prochází svobodou lidí, z nichž jeden je zvolen jako náměstek, nástupce apoštola Petra, ale Kristus zůstává středem. Nikoli Petrův nástupce, ale Kristus je středem. Kristus je zásadním opěrným bodem, srdcem církve. Bez Něho by Petr a církev neexistovaly a neměli by ani proč existovat. Jako to opakoval často Benedikt XVI., Kristus je přítomen v církvi a vede ji. V tom všem, co se dělo, je v posledku protagonistou Duch svatý. On inspiroval rozhodnutí Benedikta XVI. pro dobro církve; On vedl kardinály v modlitbě a volbě.

Je důležité, drazí přátelé, mít neustále na paměti tento interpretační horizont, tuto hermeneutiku, aby byla pozornost zaměřena k jádru dění těchto dnů.

Odtud plyne moje vděčnost a upřímný dík za námahy těchto obzvláště náročných dnů, ale také pozvání ke stále lepšímu poznávání opravdové povahy církve a také jejího putování světem s jejími ctnostmi i hříchy, a poznávání duchovních motivací, jimiž je vedena a které jsou těmi nejautentičtějšími pro její pochopení. Můžete si být jisti, že církev věnuje velkou pozornost vašemu dílu. Máte schopnost shrnout a vyjádřit očekávání a požadavky naší doby, poskytovat opěrné body pro interpretaci reality. Vaše práce, jako tolik jiných profesí, vyžaduje studium, vnímavost a zkušenosti, ale také zvláštní pozornost vůči pravdě, dobrotě a kráse. A to nás velice sbližuje, protože církev existuje právě proto, aby sdílela Pravdu, Dobrotu a Krásu „in persona“. Mělo by se jasně ukázat, že jsme všichni povoláni sdílet nikoli sami sebe, ale tuto existenciální triádu, která je tvořena pravdou, dobrotou a krásou.

Někdo nevěděl, proč si dal biskup Říma jméno František. Někteří mysleli na Františka Xaverského, na Františka Sáleského, také na Františka z Assisi. Řeknu vám jednu příhodu. Při volbě jsem seděl vedle emeritního biskupa ze Sao Paolo a také emeritního prefekta pro klérus, kardinála Claudia Hummese: velkého přítele, velkého přítele. Když začaly věci vypadat nebezpečně, utěšoval mne. A když hlasy stouply na dvě třetiny, nastal obvyklý aplaus, protože byl zvolen papež. On mne objal, políbil a řekl mi: „Nezapomeň na chudé.“ A toto slovo mi utkvělo v mysli: chudí, chudí. Potom se mi v této souvislosti vybavil František z Assisi. Potom jsem myslel na války a skrutinium pokračovalo až do sečtení všech hlasů. A František byl člověkem pokoje. A tak vstoupilo do mého srdce toto jméno: František z Assisi. Člověk chudoby, člověk pokoje, člověk, který má rád a chrání stvoření. V současné době máme vůči stvoření vztah ne právě dobrý, že? František je člověkem, který nám dává tohoto ducha pokoje, je chudým člověkem… Ach, jak bych chtěl, aby církev byla chudá a pro chudé! Po volbě pak následovalo pár vtipných poznámek. Měl by ses jmenovat Hadrián, protože Hadrián VI. byl reformátor a je zapotřebí reformovat… A jiný mi řekl: „Ne, měl bys být Klement“. „A proč?“. „Klement XV. – tak bys oplatil Klementu XIV. zrušení Tovaryšstva Ježíšova! Tak to jsou anekdoty…

Mám vás moc rád, děkuji vám za všechno, co jste udělali. A myslím na vaši práci. Přeji vám, abyste mohli pracovat v klidu a úspěšně, stále lépe poznávat evangelium Ježíše Krista a realitu církve. Svěřuji vás a vaše rodiny, každého člena vašich rodin přímluvě Blahoslavené Panny Marie, Hvězdy evangelizace a ze srdce vám žehnám!“

Potom se Svatý otec osobně pozdravil s 50 zástupci různých médií. Setkání přibližně 6 tisíc žurnalistů, které trvalo přibližně půl hodiny pak papež František zakončil:

„Řekl jsem, že vám ze srdce požehnám. Mnozí z vás nepatří ke katolické církvi, jiní nejsou věřící. Ze srdce uděluji toto požehnání mlčky každému z vás v úctě ke svědomí každého, ale přitom vím, že každý z vás je synem Božím. Kéž vám Bůh žehná.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.