17.1.2013 

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve

Křesťanská víra je svobodnou odpovědí člověka Bohu, který se zjevil v Ježíši. Tato odpověď však není možná bez milosti. Proto Katechismus tvrdí: „Víra je Boží dar, nadpřirozená ctnost, kterou vlévá Bůh” (KKC 153). Zároveň se zdůrazňuje, že milost není “v rozporu ani s lidskou svobodou, ani s rozumem” (KKC 154). Boží milost nás skutečně neomezuje, naopak, otevírá nám nové možnosti. Jinými slovy – živý vztah k Bohu nás více polidšťuje a osvobozuje, činí nás zodpovědnější. Co je tedy konečným důvodem víry? Přijímáme pravdy víry, protože se jeví jako pravdivé, dobré a krásné. Akceptujeme je, protože nám je předali naši rodiče nebo jiní pro nás důležití lidé. V podstatě však, jak čteme v Katechismu, věříme „pro autoritu samého Boha, který se zjevuje; on se totiž nemůže mýlit, ani nás nemůže klamat“ (KKC 156). Katechismus nám poté říká, že „víra je jistá, jistější než jakékoliv lidské poznání” (KKC 157). Toto tvrzení by nás mohlo překvapit – nemíní se jím ale matematická jistota typu dvě a dvě jsou čtyři. Jistota víry má existenciální povahu, a právě proto na ni můžeme založit svůj život. Bůh mne miluje, Kristus mne v každé situaci spasí – toto jsou jistoty víry. Dalším příznačným rysem víry je její úsilí o pochopení. Milost Boží otevírá „srdce“ (Ef 1,18) ke stále hlubšímu chápání obsahu zjevení v Ježíši. Katechismus uvádí slova sv. Augustina: “Věřím, abych chápal, a chápu, abych lépe věřil”. Přijměme tento výrok jako pozvání k intenzivnější četbě Katechismu.

Dariusz Kowalczyk SI

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.