Rádio Vaticana

Každý nechť se rozpomene na svůj vlastní křest

13.1.2013

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,

Touto nedělí po Zvěstování Páně se končí liturgická vánoční doba: období světla, Kristova světla, které jako nové slunce vyšlo nad obzorem lidstva, rozhání temnoty zla a nevědomosti. Slavíme dnes svátek Křtu Ježíšova, onoho dítěte, syna Panny, jehož tajemství narození jsme rozjímali a dnes jej vidíme v dospělosti, kdy se noří do vod Jordánu a posvěcuje tak všechny vody a celý kosmos, jak zdůrazňuje východní tradice. Proč však Ježíš, ve kterém nebylo stínu hříchu, šel za Janem, aby od něho přijal křest? Proč chtěl vykonat toto gesto pokání a obrácení spolu s množstvím těch, kteří se tak chtěli připravit na Mesiášův příchod? Ono gesto, které označuje začátek Kristova veřejného působení, spadá do téže linie Vtělení, sestoupení Boha z nebeské výsosti do propasti pekel. Smysl tohoto hnutí božského snížení je obsaženo v jediném slovu: láska, která je samotným jménem Božím. Apoštol Jan píše: „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho“ a „poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy“ (Jan 1,29).

Evangelista Lukáš podává, že když se Ježíš po přijetí křtu „modlil, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: «Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!»“ (Lk 3,21-22). Tento Ježíš je Syn Boží, který je naprosto ponořen do láskyplné Otcovy vůle. Tento Ježíš je Tím, který umírá na kříži a je vzkříšen mocí samotného Ducha, jenž nyní spočívá na Něm a posvěcuje Jej. Tento Ježíš je novým člověkem, který chce žít jako Boží Syn, to znamená v lásce; člověkem, který před zlem tohoto světa volí cestu pokory a odpovědnosti, rozhoduje se zachránit nikoli sebe sama, ale obětovat vlastní život za pravdu a spravedlnost. Být křesťany znamená žít takto. Avšak tento způsob života obnáší znovuzrození: zrození shůry, z Boha, z Milosti. Tímto znovuzrozením je z křest, který Kristus daroval církvi, aby rodila lidi k novému životu. Starobylý text přisuzovaný svatému Hypollitovi praví: „Kdo se sklání s vírou k vodě znovuzrození, zříká se ďábla a staví se za Krista, odpírá nepříteli a uznává, že Kristus je Bůh, svléká se z hříchu otroctví a odívá se adoptivním dětstvím“ (Promluva na Zjevení Páně, 10).

Podle tradice, jsem dnes měl to potěšení pokřtít několik dětí, které se narodily v posledních třech či čtyřech měsících. Nyní chci svoji modlitbu a své požehnání rozšířit na všechny novorozené děti, ale především vyzvat každého, aby se rozpomenul na vlastní křest, na ono duchovní znovuzrození, které nám otevřelo cestu k věčnému životu. Každý křesťan nechť v tomto Roce víry objeví krásu toho, že byl zrozen shůry, z lásky Boží, a žije jako syn Boží.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV