1.1.2013
Homilie Benedikta XVI. z mše sv., baz. sv. Petra
Drazí bratři a sestry,
„Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář“ – recitovali jsme slova Žalmu 66 po vyslechnutí prvního čtení, které podává starozákonní kněžské požehnání lidu smlouvy. Je obzvláště významné, že na počátku nového roku osvěcuje Bůh svůj lid, tedy nás, Svým svatým Jménem, které se třikrát objevuje ve slavnostní formuli biblického požehnání. A neméně příznačné je, že Boží Slovo, které „se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ jako „pravé světlo, které osvěcuje každého člověka“ (Jan 1,9.14), dostává osm dní po svém narození jméno Ježíš, jak uvádí dnešní evangelium (srov. Lk 2,21).
V tomto jménu jsme se zde shromáždili. Srdečně zdravím všechny přítomné, počínaje velvyslanci diplomatického sboru při Svatém stolci. Srdečně zdravím kardinála Bertoneho, svého státního sekretáře, a kardinála Turksona a všechny členy Papežské rady Iustitia et Pax, kterým jsem zvláště vděčný za jejich úsilí při šíření Poselství ke Světovému dni míru, jehož letošní téma zní „Blahoslavení tvůrci pokoje“.
Třebaže svět je bohužel poznamenán „ohnisky napětí a kontrasty působenými rostoucí nerovností mezi bohatými a chudými, převažující egoistickou a individualistickou mentalitou, která se mimo jiné projevuje nezřízeným finančním kapitalismem a různými formami terorismu a mezinárodní kriminality,“ (Poselství ke Světovému dni míru 2013, č.1) jsem přesvědčen, že „mnohé mírové iniciativy ve světě dosvědčují vrozené povolání lidstva k míru. Každý člověk touží po míru. Tato touha jako jeho základní aspirace určitým způsobem splývá s přáním naplněného, šťastného a plně realizovaného lidského života. … Člověk je stvořen pro mír, který je Božím darem. To vše mi vnuklo myšlenku, abych se pro toto poselství inspiroval slovy Ježíše Krista: «Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny» (Mt 5, 9)“. Toto blahoslavenství říká, že „mír je mesiánským darem i lidským dílem zároveň… Je to mír s Bohem skrze život podle Jeho vůle. Je to vnitřní mír se sebou a vnější mír s bližním i s celým stvořením“ (ibid. 2 a 3). Ano, mír je dobrem po výtce. Je třeba prosit Boha o něj jako o dar a zároveň jej všemi silami vytvářet.
Můžeme se ptát: co je základem, původem a kořenem tohoto míru? Jak můžeme pocítit pokoj v sobě, navzdory problémům, temnotám a úzkostem? Odpověď nám dávají čtení z dnešní liturgie. Biblické texty, zejména ten z Lukášova evangelia, který jsme právě vyslechli, nás vybízí, abychom rozjímali o vnitřním pokoji Ježíšovy Matky, Panny Marie. Ji potkaly v těch dnech, „kdy porodila svého prvorozeného syna“ (Lk 2,7), mnohé nevídané události. Nejenom narození Syna, ale ještě před tím namáhavá cesta z Nazareta do Betléma, potíže s nalezením příbytku a hledání útočiště během noci, potom zpěv andělů, nečekaná návštěva pastýřů. Marii však nic nevyvede z míry. Neznepokojí se, ani se nezalekne událostí, které ji přesahují; jednoduše mlčky rozjímá o všem, co se děje, uchovává to v paměti a v srdci, nerušeně a klidně uvažuje. Toto je vnitřní pokoj, který bychom chtěli mít uprostřed někdy bouřlivých a zmatených dějinných událostí, jejichž smysl často nechápeme a které nás děsí.
Evangelní úryvek končí zmínkou o Ježíšově obřízce. Podle Mojžíšského předpisu mělo dítě po osmi dnech od narození přijmout obřízku a zároveň dostat jméno. Bůh sám prostřednictvím svého posla řekl Marii i Josefovi, že se Dítě má jmenovat „Ježíš“ (srov. Mt 1,21; Lk 1,31), a tak se také stalo. Toto jméno, které Bůh stanovil ještě před tím, než bylo Dítě počato, je mu nyní ve chvíli obřízky oficiálně dáno. Navždy to také označuje Marinu identitu. Ona je „Ježíšovou matkou“, to znamená matkou Spasitele, Krista, Pána. Ježíš není člověk jako každý jiný, ale je Slovem Božím, jednou z božských Osob, Synem Božím, a proto byl Marii dán titul Theotokos, tedy Matka Boží.
První čtení nám připomíná, že pokoj je darem Božím a pojí se k jasu Boží tváře, podle textu z knihy Numeri, která podává požehnání užívané kněžími Izraelského lidu při liturgických shromážděních. Požehnání, které třikrát opakuje svaté, nevyslovitelné jméno Boží, a pokaždé je spojuje s dvěma slovesy označující určité konání ve prospěch člověka: „Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!“ (Nm 6, 24-26). Pokoj je tedy vrcholem těchto šesti úkonů, které Bůh koná pro nás, když nám ukazuje svou jasnou tvář.
Rozjímání Boží tváře je v Písmu svatém vrcholná blaženost: „Oblažils ho radostí před svou tváří“, říká Žalmista (Žl 21,7). Rozjímáním Boží tváře se rodí radost, bezpečí a pokoj. Co však konkrétně znamená, rozjímat Pánovu tvář v pojetí Nového zákona? Znamená to, poznat ji bezprostředně, nakolik je to možné v tomto životě, skrze Ježíše Krista, ve kterém se zjevila. Těšit se z jasu Boží tváře, znamená proniknout do tajemství jeho Jména, které nám zjevil Ježíš, porozumět něčemu z Jeho niterného života a z Jeho vůle, abychom mohli žít podle Jeho dobrotivého plánu s lidstvem. Vyjadřuje to apoštol Pavel ve druhém čtení, vzatém z listu Galaťanům (4,4-7), kde mluví o Duchu, jenž v našich srdcích volá: «Abba, Otče!». Toto zvolání pramení v rozjímání pravé Boží tváře, ze zjeveného tajemství Jeho Jména. Ježíš praví: „Zjevil jsem tvé jméno lidem“ (Jan 17,6). Boží Syn, který se stal tělem, nám dal poznat Otce, dal nám ve své viditelné lidské tváři vnímat neviditelnou tvář Otcovu; skrze dar Ducha svatého poslaného do našich srdcí, nám dal poznat, že v Něm jsme Božími syny také my, jak praví svatý Pavel v úryvku, který jsme slyšeli: „A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: «Abba, Otče!»“ (Gal 4,6).
Ano, drazí bratři, základem našeho pokoje je jistota, že v Ježíši Kristu rozjímáme jas tváře Boha Otce a že jsme syny v Synu, a dostává se nám tak na naší životní cestě téhož bezpečí, které zakouší dítě v náručí dobrého a všemohoucího Otce. Jas Pánovy tváře nás obdařuje pokojem a je projevem jeho otcovství. Pán k nám obrací svoji tvář, projevuje se jako Otec a dává nám pokoj. Tady je počátek onoho hlubokého pokoje – „Božího pokoje“, který se neoddělitelně pojí s vírou a milostí, jak píše svatý Pavel římským křesťanům (srov. Řím 5,2). Nic nemůže odejmout věřícím tento pokoj, ani soužení a utrpení života. Utrpení, zkoušky a temnoty totiž neumenšují, ale zvětšují naši naději, která neklame, protože „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5).
Panna Maria, kterou dnes ctíme titulem Matky Boží, kéž nám pomůže rozjímat tvář Ježíše, Knížete pokoje. Kéž je nám oporou, provází nás v tomto novém roce a vymůže nám a celému světu dar pokoje.
Amen
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.