Výklad pokladu víry

27.12.2012 

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve

Posvátná tradice a Písmo svaté – tedy dva způsoby, kterými je předáváno Boží zjevení – nejsou nehybnou realitou. Byly svěřeny církevnímu společenství, které je uchovává, uskutečňuje a vyznává ustavičně novými podobami, avšak v trvalé věrnosti k apoštolskému učení. Pokud nemá tato věrnost znamenat opakování stále stejných formulací bez pochopení jejich významu, vyžaduje trvalý výklad. Musíme tudíž vyvinout úsilí, abychom vyjadřovali tajemství víry přiměřeným jazykem. Interpretace Písma svatého a posvátné tradice nemění platnost dogmat ( článků víry ), nýbrž – naopak – je podmínkou sine qua non, bez které nelze věrně tlumočit Krédo různým epochám, generacím a kulturám. Katechismus nám v osmdesátém pátém odstavci připomíná, že úkol autenticky vykládat Boží slovo psané nebo ústně předávané je svěřen pouze živému učitelskému úřadu církve, který vykonává svou pravomoc ve jménu Ježíše Krista, to je biskupům ve spojení s Petrovým nástupcem, římským biskupem. Tento učitelský úřad však není nad Božím slovem, ale slouží mu, naslouchá mu, střeží a vykládá jej. Mohli bychom říci, že se v učitelském úřadu konkrétně plní Ježíšův příslib: „Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy“ (Jan 16,13). Přítomnost Ducha svatého se neuskutečňuje demokratickým stylem, jakoby zjevená pravda mohla být redukována na mínění lidské většiny. Duch jedná v celé církvi, avšak v příhodných okamžicích se vyjadřuje natolik přesně, nakolik je to možné prostřednictvím jejího učitelského úřadu. Nesnažme se proto zbudovat si víru podle své libosti a v souladu s vlastními názory. Vzpomeňme spíše na slova, která Ježíš pronesl k apoštolům: „Kdo poslouchá vás, poslouchá mne.“ (Lk 10,16).

Překlad Jana Gruberová

Dariusz Kowalczyk SI

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.