13.12.2012 

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve

Křesťané vyznávají, že Bůh, který se zjevil v osobě a životě Ježíše Krista, „chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy“ (1 Tim 2,4). Je tudíž nutné, aby Ježíšovo poselství bylo předáváno všem pokolením v každé době.

Katechismus připomíná, že se evangelium šířilo dvěma způsoby – ústně, tedy kázáním apoštolů, a písemně, prostřednictvím spisů, inspirovaných Duchem svatým, které tvoří Písmo svaté. Je nutno poznamenat, že ústní kázání předcházelo Písmu svatému, ačkoli v něm dospělo k dokonalosti svého výrazu a k “nejvyšší normě” víry.

Apoštolské kázání v průběhu staletí pokračovalo skrze biskupy a jejich spolupracovníky. V sedmdesátém osmém paragrafu Katechismu čteme: “Toto živé předávání [...] se nazývá tradicí - nakolik se liší od Písma svatého, i když je s ním úzce spojeno”. Skrze svatou tradici Bůh nepřestává mluvit se Snoubenkou svého Syna, tedy s církví, zatímco Duch svatý uvádí věřící do veškeré pravdy.

Od svaté tradice, která pochází od apoštolů a předává všechno, co přijali z Ježíšova učení, se odlišují devocionální či disciplinární “tradice”, které se během doby zrodily v místních církvích. Skrze tyto tradice, které bychom mohli nazvat “malé”, nabývá velká tradice výrazů přizpůsobených různým místům a různým dobám. Tyto tradice, jak čteme v Katechismu, mohou být “uchovány, upraveny nebo také pod vedením učitelského úřadu církve zrušeny (KKC, 83).

Uchovávejme proto různé tradice a pobožnosti, neboť nám napomáhají v naší víře, avšak dbejme, aby se jejich udržováním nezatemnila svatá apoštolská tradice.

Dariusz Kowalczyk SI

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.