Rádio Vaticana

Potřeba Zjevení

20.11.2012

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve

Minulý týden jsme při četbě katechismu počínaje jeho jedenatřicátou kapitolou dospěli k tomu, že osobní Bůh může být “s jistotou poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem lidského rozumu“ (KKC36). Tato možnost se nemusí vždy proměnit ve skutečnost. Papež Pius XII. uvádí, že člověk se při svém poznávání Boha setkává s mnohými nesnázemi, zapříčiněnými mimo jiné “neblahou žádostivostí pocházející z dědičného hříchu” (KKC37).

Nejenom z tohoto důvodu však potřebujeme, aby se nám Bůh zjevil. Přirozené poznání Absolutna, ačkoliv je možné, je omezené a nesděluje nám, jaký plán má Bůh s člověkem. Tři základní pravdy naší víry – tj. Trojice, Vtělení a Milost – nelze ze stvoření odvodit. Může nám je zjevit pouze Bůh.

Křesťanská víra není náboženstvím, které se zrodilo z lidského úsilí o poznání Boha. Je naopak odpovědí Bohu, který se nám ze své svobodné vůle chtěl zjevit. Katechismus nás učí, že Zjevení není celek pravd, které pro nás byly zformulovány a mají nám být předány. Spočívá především v setkání s Ježíšem Kristem.

Bůh se zjevuje tak, jak je odjakživa, tedy jako společenství Otce, Syna a Ducha. Chce nás uschopnit k tomu, abychom mu odpověděli a milovali jej. Bůh nám tudíž nesděluje pouze poznání věcí, nýbrž, jak čteme v katechismu, “chce sdílet svůj božský život lidem, které svobodně stvořil, aby je ve svém jediném Synu přijal za adoptivní syny”(KKC52). Víra tedy nespočívá v tvrzení, že Bůh existuje, nýbrž v důvěře v Boží lásku, která nás přivede k účasti na věčném životě. Církevní otcové říkali: Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem. Nikoliv tak, jak to našim prarodičům v ráji sliboval satan, nýbrž skrze milost Boží.

Přeložila Jana Gruberová

Dariusz Kowalczyk SI