Rádio Vaticana

Poznání Boha

13.11.2012

Cyklus reflexí nad Katechismem katolické církve k Roku víry

Můžeme poznat Boha jenom svými vlastními silami? Odpověď na tuto otázku může být kladná či záporná podle toho, jak chápeme slovo poznání. Nelze podat zdrcující důkaz existence Boha, protože Absolutno nelze uzavřít do žádné soustavy lidského smýšlení. Můžeme však Boha poznat – jak čteme ve 31. odstavci Katechismu – podle „konvergentních (sbíhavých) a přesvědčivých závěrů, které umožňují dosáhnout opravdové jistoty“. Jinými slovy, jedna věc je, že někdo může - vycházeje ze zkušenosti světa - dojít poznání Boha a druhou je předání tohoto přesvědčivého závěru někomu druhému.
Katechismus proto mluví nikoli o „dokazování“ Boha, nýbrž o Jeho poznávání. Z téhož důvodu je lépe hovořit ani ne tak o „důkazech existence Boha“, ale o cestách, které vedou k poznání Absolutna.

Katechimus se odvolává na knihu Moudrosti, v níž nacházíme silná slova: „Vskutku nicotní jsou od přírody všichni lidé, kterým nebylo dáno znát Boha. Ze všeho dobrého, co mají před očima, nedokázali poznat toho, který je. … Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí“ (13,1.5) Máme také jasné tvrzení Prvního vatikánského koncilu: „Svatá církev, naše matka, zastává a učí, že Bůh, … může být s jistotou poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem lidského rozumu“ (srov. KKC, 36). Pozvánku Katechismu ku hledání Boha můžeme praktikovat podle pokynu z Duchovní cvičení svatého Ignáce z Loyoly. Jde o jeho pobídku „pohlédnout, jak Bůh přebývá ve tvorech, v živlech, když jim dává bytí, v rostlinách, když jim poskytuje vzrůst, ve zvířatech, když jim dává cítění, v lidech, když jim dává rozum“ (č. 235). A spolu s Žalmistou zvolejme: „Nebesa vypravují o slávě Boží“ (Žl 19,1).

Autor vyučuje teologii na Papežské Gregoriánské univerzitě
Přeložil Milan Glaser

Dariusz Kowalczyk SI