Rádio Vaticana

Benedikt XVI. slavil nešpory v Sixtinské kapli

31.10.2012

V Sixtinské kapli se dnes za předsednictví Benedikta XVI. konala bohoslužba nešpor na připomínku 500. výročí inaugurace fresek v této hlavní kapli apoštolského paláce. „Proč si připomínat tuto umělecko-historickou událost liturgicky?“ – ptal hned v úvodu své promluvy Svatý otec a pokračoval: „protože zdejší fresky nacházejí v liturgii svůj životní prostor, ožívají ve svém duchovním a zároveň estetickém smyslu.“

„Stručně řečeno: Sixtinská kaple, je-li rozjímána v modlitbě, stává se ještě krásnější, autentičtější, zjevuje se v celém svém bohatství.“

V kontaktu s Božím Slovem, pokračoval dále Benedikt XVI., všecko žije a rozeznívá se. Když biblické čtení těchto nešpor připomíná, že jsme přistoupili k „obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi, k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle“ (Žid 12,23), pozvedá se náš zrak k Michelangelovu Poslednímu soudu, kde pozadí nebeské modře evokované pláštěm Panny Marie, dodává celému tomuto značně dramatickému výjevu světlo naděje. Spatřujeme Krista Vykupitele uprostřed, obklopeného svými svatými, a vedle Něho v gestu přímluvné prosby Marii, která jakoby chtěla tento děsivý soud mírnit.

„Dnes večer je však naše pozornost zaměřena zejména na velkou nástropní fresku, kterou Michelangelo z pověření Julia II. vytvořil za čtyři roky v letech 1508-1512. … Touto obrovskou freskou vtrhlo do italských a evropských dějin umění – jak řekl roku 1899 Wölfflin v krásné a dnes již slavné metafoře – něco srovnatelného s „dravou horskou řekou přinášející štěstí a současně spoušť“, nic už nebude jako dříve. Giorgio Vasari ve slavné biografické pasáži velmi pronikavě říká: „Toto dílo bylo a opravdu je lucernou našeho umění a dává malířskému umění tolik potěchy a světla, že stačí k osvícení světa“.

Nejedná se však jenom o světlo, které vychází z moudrého použití barev bohatých na kontrasty nebo z pohybu, který oživuje mistrovské Michelangelovo dílo, nýbrž z ideje, která prosvítá celým stropem. A tou je světlo Boha, který osvěcuje tyto fresky a celou papežskou kapli. Ono světlo, které svou mocí přemáhá chaos a temnotu, aby darovalo život: ve stvoření a vykoupení. …Jedinečnou expresivní intenzitou znázorňuje velký umělec Boha Stvořitele, jeho čin a jeho moc, aby jasně vyjádřil, že svět není produktem temnot, náhody či nesmyslu, nýbrž vyplývá z Inteligence, Svobody a svrchovaného skutku Lásky. V onom dotyku prstů Boha a člověka vnímáme kontakt mezi nebem a zemí; v Adamovi navazuje Bůh nový vztah k celému stvoření, člověk je s Ním v bezprostředním vztahu, dostává od Něho jméno a je obrazem a podobou Boha.

„Dvacet let poté Michelangelo v Posledním soudu dokončí velkou parabolu putování lidstva a nabízí pohled na dovršení světa a člověka, na definitivní setkání s Kristem, Soudcem živých i mrtvých. Modlit se dnes večer v této Sixtinské kapli oklopeni dějinami putování Boha s člověkem, podivuhodně znázorněných freskami, které nás přerůstají a obestírají, je pozváním ke chvále, pozváním k pozvednutí zraku k Bohu Stvořiteli, Vykupiteli a Soudci živých a mrtvých, spolu se všemi svatými v nebi, slovy hymnu z Apokalypsy: „Amen, aleluja… Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i velcí! … Aleluja…Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest“ (Zjev 19,4.5.7).“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Florentský sochař pracoval na výzdobě kaple plné čtyři roky a pokryl freskami více než tisíc čtverečních metrů. Dnes zavítá do Sixtinské kaple až pět milionů návštěvníků ročně. Ačkoliv umělecké dílo tímto turistickým ruchem trpí, ředitel Vatikánských muzeí v dnešním vydání listu L´Osservatore Romano ujišťuje, že přístup do kaple zatím nebude početně regulován. Pouze přesáhne-li turistický tlak únosnou mez, budeme nuceni k obdobnému kroku, vysvětluje Antonio Paolucci. Popírá tak zprávy některých médií, podle kterých Vatikánská muzea hodlají do kaple pouštět omezený počet návštěvníků. Paolucci však potvrzuje, že bude nutné sáhnout k nejnovější technologii, kontrolující teplotu, vlhkost, či emisi prachových a jiných znečisťujících částic s cílem uchovat Michelangelovy fresky v co nejlepším stavu.

Jana Gruberová