Rádio Vaticana

Bratrský delegát synodu: reformovaným církvím schází katolicita

23.10.2012

Ekumenickou dimenzi probíhajícího synodu o nové evangelizaci dokládá účast delegátů z bratrských církví. V synodní aule vystoupil mimo jiné metropolita Hilarion, který v rámci moskevského pravoslavného patriarchátu zodpovídá za mezinárodní vztahy. Svůj příspěvek přednesl rovněž zástupce Světového společenství reformovaných církví, Michael Weinrich.

Profesor bochumské Porúrské univerzity hovořil na téma kontextualita a katolicita. Také Světové společenství reformovaných církví se zabývá otázkou, co je základem společenství (communio), k čemu nás zavazuje a jaká z něho vyplývá odpovědnost, řekl profesor Weinrich. Pochopili jsme, že nestačí, uznáme-li se navzájem jako církve, pokud se toto uznání neodráží v našich životech. Řečeno vyhroceně – kontextualita a katolicita patří dohromady. Pokud je kontextualita církve něčím jiným než projevem její katolicity, vzniká vážný problém, o kterém je nutno diskutovat, řekl německý profesor v synodní aule. Vatikánský rozhlas se po odeznění jeho příspěvku ptal, co bylo přesně míněno tímto pozitivním hodnocením katolicity, které z úst zástupce reformované církve může znít poněkud překvapivě:

V protestantismu máme zkušenost se silně národně orientovanými církvemi; protestantské církve jsou v podstatě vzato vždy nějakou měrou vázány na státní hranice. Znamená to, že se vysoce profilují skrze svou kontextualitu, tedy vnějškovou vazbu. Avšak jestliže při této kontextualitě ztrácíme ze zřetele to, co je nám společné – tedy katolicitu, vyvstává otázka, zda vlastně vůbec spolu máme co do činění. Reformované světové společenství sice v zásadě uznává všechny členské církve, avšak neexistuje tu skutečné vědomí nějaké hlubší vnitřní souvislosti, které je pro mne obsaženo v pojmu katolicita.

Světové společenství reformovaných církví bylo ustaveno před dvěma lety. Sdružuje na osmdesát milionů křesťanů z téměř dvě stě třiceti členských církví. Také pro ně je hlavním problémem zesvětštění, poukazuje profesor Weinrich. Klademe si otázku, jak vůbec jako křesťané ještě můžeme být rozpoznatelní:

Nová evangelizace nyní v našich debatách nestojí na čelném místě. Spíše se ptáme, nakolik je patrné, že vyznáváme křesťanství. A jaké povinnosti se k tomuto vyznání pojí. Zde se kruh uzavírá opět směrem ke katolicitě, protože katolicita vyžaduje také společný závazek.

Přesto je téma probíhají biskupské synody zajímavé kvůli svému ekumenickému rozměru, říká profesor Weinrich.

Ekumena není jen tam, kde se o ní výslovně mluví. Tento třináctý všeobecný biskupský synod je ekumenický již svým tématem. Evangelium sdílejí všechny křesťanské církve a také je vzájemně spojuje. Vidím zde i kontinuitu s dvanáctým biskupským synodem, kde se hovořilo o Božím Slově a jeho významu pro církev a její poslání. Obě tato témata mají ústřední postavení také v protestantismu. Cítíme se proto spojeni s tímto biskupským synodem i otázkami, které si klade a které bylo možné zachytit již v přípravných dokumentech,

uvedl pro naši rozhlasovou stanici jeden z bratrských delegátů synodu, zastupující Světové společenství reformovaných církví.

Jana Gruberová