Rádio Vaticana

Nedělní kanonizace: bl. Giovanni Battista Piamarta

17.10.2012

Život věnovaný službě mladým lidem a přípravě jejich budoucnosti. Tato slova vystihují úsilí Otce Giovanniho Battisty Piamarty, rodáka ze severoitalské Brescii, který bude jeden ze sedmi kanonizovaných nadcházející neděle. Narodil se v chudé rodině (26.11.1841), osiřel v devíti letech, díky dědečkovi a farní oratoři se mu dostalo vzdělání. Kněžské svěcení přijal jako čtyřiadvacetiletý. Ve své první venkovské farnosti je svědkem postupující indrustrializace a tvrdých podmínek práce v továrnách. Věnuje se mládeži a po návratu do průmyslové Brescii dostává inspiraci k založení výchovného a vzdělávacího díla – Institutu Artigianelli (1886) – doslova „Ústavu řemeslníčků“:

Jeho přáním bylo dát rodinu, vzdělání a práci mladým lidem, kteří neměli žádné ekonomické možnosti, a tudíž žádnou perspektivu. Tyto chudé a opuštěné mladíky, často sirotky v nejlepším případě čekala dráha kriminálníků. O. Piamarta je chtěl vzít z ulice a dát jim budoucnost – vytvořit něco pro ty, které by jistě jinak nic dobrého nečekalo,

říká postulátor kanonizační kauzy, O. Igor Fabiano Manzillo. Ústav poskytoval řemeslnou výuku a odbornou přípravu společně s lidskou i křesťanskou formací. Navzdory mnoha problémům se rozvoj školy nezastavil, od konce 80. let 19. st. se rozrůstala o další dílny a budovy. O. Piamarta založil také tiskařství a nakladatelství Editrice Queriniana a v polovině 90. let pojímá myšlenku předcházet emigraci z venkova. Kupuje pozemek o rozloze 140 ha, na kterém vzniká zemědělské učiliště - Colonia Agricola v obci Remedello.

Otec Piamarta říkával: Dáš-li důvěru a naději mladému člověku, byť sebehoršímu výrostkovi ulice, dáš mu schopnost, aby dělal zázraky. Tato myšlenka platí i pro dnešní mladé, kteří tak těžce hledají práci a žijí v neustálé pracovní nejistotě. Důvěra ve vlastní schopnosti, které jsou Božím darem, bezmezná důvěra v Prozřetelnost jako přítomnost Boží, která doprovází náš život. Blahoslavený Piamarta připomínal: “Jsem jen malá kapička inkoustu na posledním místě velké zlaté knihy apoštolů lásky“. Nyní je světcem. Tak my všichni, kteří vnímáme sebe sama jako inkoustové mazaniny, máme možnost naplnit svůj pokaňkaný život krásou.

Kolem Otce Piamarty se brzy začaly sdružovat podobně smýšlející kněží, řeholníci i laci. V březnu 1900 tak vzniká kongregace Svaté rodiny z Nazareta, která dnes pokračuje ve svém poslání křesťanské výchovy v jiholatinských a afrických zemích. Rodí se rovněž ženská kongregace Pokorných služebnic Páně a Piamartinské sekulární hnutí. Co se však stalo s Piamartovými „řemeslníčky“ ?

„Artigianelli“ je dnes velké učiliště se sedmy sty studenty, z nichž téměř třetina nejsou italského původu. Institut provozuje i druhý stupeň základní školy s dalšími třemi sty žáky. Síť škol funguje v severoitalské provincii Brescia, ale také v brazilských, chilských, angolských a mozabických farnostech. Například v jedné z nejchudších čtvrtí angolské Luandy máme školu pro čtyři tisíce dětí a mladých. „Řemeslníčci“ se tak rozšířili skutečně do celého světa a díky svým Otcům k něčemu rostou.

O. Igor Fabiano Manzillo upozorňuje na zdroj, odkud piamartinské charisma péče o mládež čerpá svou sílu.

Asi vám neřeknu nic mimořádného, ale stojí za to připomenout, že tento kněz každý den od čtyř do sedmi ráno byl v kostele. Jistě ve tmě a zimě, ale pouze tady mohl najít sílu k životu mezi mládeží, hledání finančních zdrojů, výuce. Když mu biskup jeho diecéze řekl: Zavíráme, protože institut je v minusu, Otec Piamarta mu odpověděl: Excelence, zůstanu tady se svými chlapci. Znamená-li to konec, zemřu s nimi.

Jana Gruberová