12.10.2012 

Termín „aggiornamento“, skloňovaný opakovaně v souvislosti s posledním koncilem byl od počátku míněn jako vnášení „dnes“ naší doby do Božího „dnes“ – zdůraznil Benedikt XVI. v promluvě adresované především žijícím účastníkům II. Vatikánského koncilu, ale také předsedům biskupských konferencí, které dnes přijal na audienci v Klementinském sále apoštolského paláce a později spolu s dalšími účastníky Biskupského synodu hostil na slavnostním obědě u příležitosti půlstoletí od zahájení II. vatikánského koncilu a zahájení Roku víry. Svatý otec připomněl, že ne všichni ze sedmdesáti pamětníků koncilu se mohou účastnit probíhajících oslav kvůli pokročilému věku a zdravotnímu stavu. Mnozí však v duchovních intencích těchto dní obětují své utrpení.
Ve své promluvě se Svatý otec zastavil u termínu „aggiornamento“, který se „opakovaně vracel během koncilních prací“. Ačkoli je jistě možné dlouze diskutovat o jeho příhodnosti, podotkl Benedikt XVI., jsem přesvědčen, že smysl, který Jan XXIII spojoval s tímto slovem byl zcela přesný:

Křesťanství nemá být považovano za „věc minulosti“ ani prožíváno s pohledem upřeným pouze „zpět“, protože Ježíš Kristus je včera, dnes a navěky (srov. Žid 13, 8). Křesťanství se vyznačuje přítomností věčného Boha, který vstoupil do času a je přítomen v každém čase, aby jeho stvořitelská moc vyvěrala v každé době z jeho věčného „dnes“. Proto je křesťanství vždy nové. Nikdy na něj nesmíme pohlížet jako na strom, který se rozrostl z evangelijního hořčičného zrnka, přinesl své plody a jendoho dne zestárne, dospěje ke konci svých životních sil. Křesťanství je stromem, který je stále „na úsvitu“, je stále mladý.

Benedikt XVI. zdůraznil, že tato „aktálnost“, toto „aggiornamento“ nespočívá ve skoncování s tradicí, nýbrž ve vyjadřování její životnosti. Neznamená redukci víry podle proměnlivých mód či veřejného mínění, nýbrž - právě tak jak to bylo úmyslem koncilních otců - jde o to uvádět naši současnost do současnosti Boží. To však mohou činit jen ti, kdo jsou hluboce zakotveni v Bohu a v čistotě své víry se jím dávají vést – nikoli ti, kdo zvolí pohodlnou cestu a přizpůsobí se pomíjivému okamžiku. Jak zřetelně formuluje dogmatická kontituce o církvi Lumen Gentium (č. 49), všichni v církvi jsou povolání ke svatosti. (srov. 1 Sol 4,3). Svatost ukazuje pravou tvář církve, nechává vstupovat věčné „dnes“ Boží do našeho života, do sočusanosti člověka naší doby, řekl papež.

V závěru pak zdůraznil, že paměť minulosti nemá nikdy cíl v sobě samém. Když tedy připomínáme koncil, je třeba se soustředit na jádro jeho poselství, které není ničím jiným než poselstvím víry v Krista, jediného Spasitele světa, víry hlásané člověku naší doby. Právě to má být také obsahem včera zahájeného Roku víry.

Chtěl bych naléhavě povzbudit všechny partikulární církve, aby v oslavách tohoto roku našli příležitost navrátit se k živému zdroji Evangelia, k proměňujícímu setkání s osobou Ježíše Krista – vybízí Benedikt XVI.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.