Rádio Vaticana

Byl jsem pohnut touhou zvěstovat pokoj

19.9.2012

Benedikt XVI. o návštěvě v Libanonu, aula Pavla VI.

Drazí bratři a sestry,

Dnes bych se chtěl myslí i srdcem krátce vrátit k mimořádným dnům apoštolské cesty, kterou jsem skončil v Libanonu; cesty, kterou jsem si i přes obtížné okolnosti moc přál, protože mám za to, že otec má být vždycky mezi svými dětmi, když se potýkají s těžkostmi. Byl jsem pohnut hlubokou touhou zvěstovat pokoj, který zmrtvýchvstalý Pán zanechal svým učedníkům a vyjádřil slovy: „Svůj pokoj vám dávám!“ (Jan 14,27). Hlavním účelem této mojí cesty byl podpis a předání posynodální apoštolské exhortace Ecclesia in Medio Oriente představitelům katolických komunit Blízkého východu, ale i dalším církvím a církevním společenstvím a také muslimským představitelům.

Byla to dojemná církevní událost a současně prozíravá příležitost k dialogu prožitá v zemi, která je složitá, ale příznačná pro celý region vzhledem k tradičnímu soužití a činorodé spolupráci různých jejích sociálních a náboženských složek. Tváří v tvář utrpením a dramatům, které prostupují tuto zónu Blízkého východu, jsem projevil své hluboké sympatie s legitimními tužbami tamějšího obyvatelstva a přinesl jim zvěst povzbuzení a pokoje. Myslím zvláště na hrůzný konflikt, který sužuje Sýrii a způsobil tisíce mrtvých a příval uprchlíků, kteří odcházejí do sousedních zemí v zoufalé snaze najít bezpečí a budoucnost. Nezapomínám však ani na těžkou situaci v Iráku. Obyvatelé Libanonu a Blízkého východu – katolíci, představitelé jiných církví a církevních společenství a různých muslimských komunit – s nadšením a v klidném i konstruktivním klimatu učinili během mojí návštěvy důležitou zkušenost vzájemné úcty, porozumění a bratrství a dali tak mocný signál naděje celému lidstvu. Zvláště však setkání s tisíci věřících katolíků Libanonu a Blízkého východu a vroucnost jejich víry a svědectví vyvolaly v mé duši hluboký pocit vděčnosti.

Děkuji Pánu za tento drahocenný dar, který dává naději budoucnosti církve v těchto zemích: mladým, dospělým a rodinám oduševňovaných pevnou touhou upevnit svůj život v Kristu, zůstat ukotveni v evangeliu a společně putovat v církvi. Znovu vyslovuji uznání také všem těm, kteří svou neúnavnou prací přispěli k průběhu mojí návštěvy: libanonským patriarchům, biskupům a jejich spolupracovníkům, generálnímu sekretariátu biskupského synodu, zasvěceným osobám, věřícím laikům, kteří jsou důležitou a cennou složkou libanonské společnosti. Mohl jsem bezprostředně zaznamenat, že katolická společenství svojí dvou tisíciletou přítomností a svým nasazením plným naděje přispívají významným a cenným způsobem ke každodennímu životu všech obyvatel země. S vděčností a úctou myslím na představitele libanonských institucí a asociací, na dobrovolníky a všechny, kdo pomáhali modlitbou. Nemohu zapomenout na srdečné přijetí, kterého se mi dostalo od prezidenta republiky, Michela Sleimana, jakož i od dalších složek státu a národa. Bylo to vřelé přijetí, které odpovídalo vyhlášené libanonské pohostinnosti. S velkou úctou a upřímnou vážností mne přijali muslimové. Jejich stálá a živá přítomnost mi umožnila vyslat signál dialogu a spolupráce mezi křesťanstvím a islámem. Mám za to, že nadešla doba, kdy je třeba společně poskytovat upřímné a rozhodné svědectví proti rozdělování, proti násilí a proti válkám. Hluboké sympatie k Petrovu nástupci projevili svojí vřelostí katolíci, kteří přišli také ze sousedních zemí.

Po krásném uvítání při mém příletu na letiště v Bejrútu se konalo první slavnostní setkání, na kterém jsem v řecko-melchitské bazilice svatého Pavla v Harisse podepsal posynodální apoštolskou exhortaci Ecclesia in Medio Oriente. Při této příležitosti jsem vyzval všechny blízkovýchodní katolíky, aby upřeli svůj pohled na ukřižovaného Krista a nalezli tak i v těžkých a bolestných kontextech sílu slavit vítězství lásky nad nenávistí, odpuštění nad pomstou a jednoty nad rozdělením. Všechny jsem ujistil, že všeobecná církev je nablízku církvím Blízkého východu svými sympatiemi a modlitbou více než jindy. Třebaže jsou „malým stádcem“ nemají se strachovat, ale být si jisti, že Pán je stále s nimi. Papež na ně nezapomíná.

Druhý den své apoštolské cesty jsem se setkal s představiteli státních institucí a světa kultury, diplomatickým sborem a náboženskými představiteli. Mimo jiné jsem jim poukázal na cestu, kterou je třeba se ubírat, aby byla usnadňována mírumilovná a solidární budoucnost. Jednat je třeba tak, aby kulturní, sociální a náboženské rozdíly v upřímném dialogu vyústily do nového bratrství, kde sjednocuje sdílený smysl pro velikost a důstojnost lidské osoby, jejíž život je třeba vždy bránit a chránit. Ve stejný den jsem se v duchu dialogu a vzájemné přívětivosti setkal s představenými muslimských náboženských obcí. Za toto setkání děkuji Bohu. Dnešní svět potřebuje jasná a mocná znamení dialogu a spolupráce, a Libanon byl a nadále má být příkladem pro arabské země i pro zbytek světa.

Odpoledne jsem byl v sídle maronitského patriarchátu přijat nezměrným nadšením tisíců mladých lidí z Libanonu a ze sousedních zemí, kteří připravili veselé i rozjímavé chvíle, jež se nesmazatelně zapsaly do mnoha srdcí. Zdůraznil jsem jim, že mají štěstí, když žijí v té části světa, kde žil Ježíš, zabitý a vzkříšený pro naši spásu, a kde se rozvinulo křesťanství, a povzbudil jsem je k věrnosti a lásce vůči jejich zemi i přes těžkosti způsobené nedostatkem stability a bezpečí. Vybídl jsem je, aby byli pevní ve víře, důvěřovali Kristu, prameni naší radosti, prohlubovali svůj osobní vztah k Němu modlitbou a byli otevření k velkým ideálům života, rodiny, přátelství a solidarity. Když jsem spatřil mladé křesťany a muslimy, jak se ve velké harmonii radují, vyzval jsem je, aby společně vytvářeli budoucnost Libanonu a Blízkého východu a společně čelili násilí a válce. Svornost a smíření musejí být silnější než popudy smrti.

V neděli ráno nastala chvíle velmi intenzivní a procítěné mše svaté v City Centrer Waterfront v Bejrútu za doprovodu podmanivých zpěvů, které byly součástí také ostatních setkání. Za přítomnosti četných biskupů a obrovského zástupu věřících, kteří přišli ze všech částí Blízkého východu, jsem všechny povzbudil, aby žili víru, beze strachu ji dosvědčovali a uvědomovali si, že je povoláním křesťana i církve podle Ježíšova příkladu přinášet evangelium všem bez rozdílu. V kontextu poznamenaném úpornými konflikty jsem obrátil pozornost k nezbytnosti sloužit pokoji a spravedlnosti, stávat se nástroji smíření a tvůrci společenství. Na závěr eucharistické slavnosti jsem měl to potěšení předat apoštolskou exhortaci, která obsahuje závěry zvláštního zasedání biskupského synodu o Blízkém východě. Tento dokument má prostřednictvím východních i latinských patriarchů a biskupů, kněží, řeholníků a věřících laiků dosáhnout ke všem věřícím onoho drahého regionu, aby jim poskytl oporu ve víře a sdílení a pobídl je k cestě tolik potřebné nové evangelizace. Odpoledne v sídle syrsko-katolického patriarchátu jsem měl radost z bratrského ekumenického setkání s pravoslavnými patriarchy a východními pravoslavnými křesťany a představiteli oněch církví a církevních společenství.

Drazí přátelé, dny strávené v Libanonu byly překrásnou manifestací víry, intenzivní zbožnosti i prorockým znamením pokoje. Množství věřících z celého Blízkého východu mělo příležitost společně přemýšlet, vést dialog a zejména se modlit a obnovit závazek upevnit svůj život v Kristu. Jsem si jist, že libanonský lid ve svém mnohotvárném, ale dobře stmeleném náboženském a sociálním složení bude v novém rozmachu dosvědčovat pravý pokoj, který se rodí z důvěry v Boha. Rád bych, aby četné signály pokoje a úcty, které jsem mohl vyslat, pomohly vládám tohoto regionu učinit rozhodné kroky k míru a lepšímu porozumění ve vztazích mezi křesťany a muslimy. Nadále budu za ony milované národy prosit v modlitbě, aby zůstávali věrni přijatým závazkům. Mateřské přímluvě Panny Marie, ctěné v mnoha starobylých libanonských svatyních, svěřuji plody této pastorační návštěvy spolu s dobrými úmysly a spravedlivými tužbami celého Blízkého východu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV