18.9.2012 

Ve dnech 13.-14. září probíhalo ve Švédsku 12. nádvoří národů, setkání věřících a nevěřících nad tématem „Svět s Bohem či bez Boha“. Během dvou dnů na něm vystoupily osobnosti švédského kulturního a vědeckého spektra, zástupci náboženství i přesvědčení ateisté. Švédská královská akademie, proslulá zejména jako místo výběru laureátů Nobelovy ceny za fyziku a chemii, poprvé ve své historii hostila vysokého hodnostáře katolické církve. Kardinál Gianfranco Ravasi vystoupil s přednáškou na téma dialogu víry a vědy, oblastí v tomto prostředí často považovaných za nekompatibilní. Silně sekularizovaná švédská společnost projevila nečekaný zájem. Jaký dojem si kardinál Ravasi ze Švédska odvezl?

„Dojem v podstatě potvrdil představu, jakou jsem získal z četby současné švédské literatury, totiž dominantní prvek sekularizace. V té souvislosti jsem vnímal, jak během rozhovorů pro tisk, tak v televizi, ale také v luteránském prostředí nebo mezi mládeží, že se všichni cítí poněkud zaskočeni náboženskou debatou vedenou na veřejnosti. Náboženské záležitosti jsou považovány za politicky a kulturně nekorektní, a proto jakoby na veřejnost nepatřily. Nicméně v tomto případě k diskusi tohoto druhu skutečně došlo. Významné osobnosti švédské kultury se otevřeně přihlásily ke své víře nebo případně ke svému odpadu od víry či jejímu popření. Netušil jsem, že právě toto veřejné vystoupení, často např. před vlastními kolegy, bude tou hlavní obtíží, kterou musí překonat. Jeden z účastníků pak přede mnou přiznal, že by ho nikdy nenapadlo, že ticho panující ve Švédsku kolem náboženských témat, prolomí zrovna katolický kardinál.“

První den byl věnován základním otázkám typu „Co znamená věřit či nevěřit? Co je člověk? Existuje nemateriální svět?“. Filosoficky orientovanou diskusi vystřídala druhý den témata o roli náboženství ve společnosti. Jak pro náš rozhlas uvedla švédská velvyslankyně u Svatého stolce Ulla Gudmundssonová, která byla pořadatelem setkání a zároveň i osobně diskuse moderovala, „oba dny byly velmi intenzívní a umožnily setkání a diskusi mezi věřícími a nevěřícími, někdy velmi tvrdou a upřímnou, nikdy ale neuctivou.“ Kardinál Ravasi k tomu dodává:

„Při setkání mladých to „jiskřilo“. Na jedné straně přišli lidé důsledně svědčící o své víře, ale také například hlavní představitel švédského humanistického sekulárního hnutí, který je hrdým „ateistou“. V některých chvílích prezentoval své otázky a názory poněkud agresivně. Na druhé straně mi bylo řečeno, že těchto sekulárních humanistů je ve Švédsku jen asi 5 tisíc na 10 milionů obyvatel. Nejde tedy o emblematický jev. Za nejvýznamnější je třeba považovat pozvednutí mlhy, prolomení ledů lhostejnosti či neveřejnosti víry.“

Švédská královská akademie přiznala, že její akce jen velmi zřídka vyvolávají tak široký veřejný zájem. Státní televize vysílala v přímém přenosu přes internet obě setkání a připravila také exklusivní rozhovor s kardinálem Ravasim, který bude vysílán v rámci večerního programu nazvaného „Svět vědy“. Rozhovor s předsedou Papežské rady pro kulturu publikoval také švédský deník „Dagens Nyheter“. Akce ukázala, že lhostejnost k existenciálním otázkám spojeným s vírou, navzdory každodenní masce, v reálné společnosti vlastně není:

„Byl jsem připraven, že to celé může dopadnout jen jako zdvořilostní ceremoniál, jako formální záležitost. Výsledek byl ale naprosto opačný. Mohu uvést tři příznačné příklady: první – setkání s ministryní kultury, což je dáma rozhodně laicky orientovaná, nevěřící, s níž jsem ale vedl dlouhý rozhovor, během něhož mi položila řadu velmi konkrétních otázek. Například otázku embryonálních kmenových buněk nebo otázku počátku lidského života, který většinová společnost vnímá jinak než katolická církev. Druhým příkladem je setkání s primasem luteránské církve, arcibiskupem Uppsaly, který se mnou otevřeně a velmi duchovně mluvil o obtížích luteránského pastýře. Musím říci, že arcibiskup Anders je osobností velmi lidskou. Představil mi problémy místní církve a měl velký zájem na tom, aby ekumenický dialog byl také kulturním dialogem, protože objevil, že katolická církev je v některých oblastech – mluvili jsme o mladých o dialogu mezi kulturami, o ekonomických tématech a předávání víry - rozvinutější než jeho vlastní komunita. Tady se tedy otevírá perspektiva dalšího pokračování dialogu. Jako třetí příklad chci zmínit, že se mi podařilo navázat vztah, řekl bych až sympatií, s generálním sekretářem Akademie věd, Georgem Kleinem, což je osobnost ve Švédsku velmi vážená – a s ním pojím naděje na to, že by moje nadace „Víra a věda“ mohla pokračovat v kontaktech a spolupráci právě nad vědeckými otázkami, zejména v oblasti bioetiky“

– dodává kard. Ravasi.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.