Rádio Vaticana

Ježíš otevírá nový životní horizont

5.8.2012

Benedikt XVI. před Angelus, Castel Gandolfo

Drazí bratři a sestry,

Liturgie slova této neděle pokračuje šestou kapitolou Janova evangelia. Jsme v Kafarnaumské synagoze, kde Ježíš pronáší slavnou řeč, která následovala po rozmnožení chlebů. Lidé jej chtěli prohlásit za krále, ale Ježíš se stáhl do ústraní, nejprve na horu k Bohu Otci a potom do Kafarnaum. Když Jej nenašli, začali Jej hledat, nasedli do loděk, přeplavili se na druhý břeh, kde Jej konečně nalezli. Ježíš však dobře věděl, odkud se bralo takové nadšení k Jeho následování, a také to jasně říká: „Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení (že bylo osloveno vaše srdce), ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů“ (Jan 6,26). Ježíš chtěl pomoci lidem překročit bezprostřední uspokojení vlastních materiálních potřeb, byť důležitých. Chce jim otevřít takový životní horizont, který není tvořen jenom všedními starostmi o jídlo, oblečení a postavení. Ježíš mluví o pokrmu, který nepomíjí a který je třeba hledat a přijímat. Říká: „Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka“ (Jan 6,27).

Zástup lidí nechápe, myslí si, že Ježíš požaduje dodržování předpisů, aby se jim potom mohlo dostat dalšího pokračování onoho zázraku, a žádají: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ (v.28). Ježíšova odpověď je jasná: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal“ (v.29). Středem života, tím co dává smysl a pevnou naději na nezřídka svízelné životní pouti, je víra v Ježíše, setkání s Kristem. Také my se ptáme: „co máme dělat, abychom měli život věčný?“ A Ježíš praví: „věřte ve mne“. Víra je zásadní věcí. Nejde zde o to, sledovat nějakou myšlenku, projekt, ale setkat s Ježíšem jakožto živou Osobou, nechat se zcela přitáhnout Jím a Jeho evangeliem. Ježíš vybízí, abychom se nezastavovali u čistě lidského horizontu a otevřeli se tomu Božímu, horizontu víry. Požaduje jediný skutek: přijmout Boží plán, to znamená „věřit v toho, koho on poslal“ (v. 29). Mojžíš dal Izraeli manu, chléb z nebe, kterým Bůh sytil svůj lid. Ježíš nedává něco, nýbrž Sebe samého: On je „pravým pokrmem, který sestoupil z nebe“. On, živé Slovo Otce. V setkání s Ním potkáváme živého Boha.

„Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ (v. 28), ptá se zástup, připraven jednat, aby zázrak chleba pokračoval. Avšak Ježíše, pravý chléb života, který nasycuje náš hlad po smyslu a pravdě, nelze „získat“ lidskou prací; dostává se nám jedině jako dar Boží lásky, jako Boží skutek, který je třeba chtít a přijímat.

Drazí přátelé, ve dnech nabitých starostmi a problémy, ale také ve dnech odpočinku a zábavy, nás Pán vybízí, abychom nezapomínali, že jakkoli je nezbytné starat se o materiální chléb a znovunabytí sil, je mnohem zásadnější růst ve vztahu k Němu, posilovat naši víru v Toho, který je „chlebem života“ a který naplňuje naši tužbu po pravdě a lásce. Panna Maria ať je nám, v den připomínky posvěcení baziliky Santa Maria Maggiore v Římě, oporou na naší cestě víry.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV