24.5.2012 

Nedokážeme získat lidi pro evangelium, pokud se sami jako první nevrátíme k hluboké zkušenosti Boha, řekl Benedikt XVI. v promluvě k italským biskupům, které dnes přijal u příležitosti zakončení jejich plenárního zasedání. V obsáhlé promluvě se papež věnoval otázce evangelizace v dnešní sekularizované společnosti. Zastavil se jak u příčin dnešního odmítání transcendentna, tak u sebereflexe stavu víry v církvi, jako předpokladu věrohodného svědectví evangeliu.
V úvodu pogratuloval kard. Angelu Bagnascovi k jeho potvrzení ve funkci předsedy Italské biskupské konference pro příštích pět let, v nichž – jak řekl „pokračujeme v obnově církve, kterou nám svěřil II. vatikánský koncil. Benedikt XVI. zdůraznil nutnost interpretovat koncil, jehož 50. výročí si Církev bude připomínat letos na podzim, optikou hermeneutiky kontinuity a ocitoval slova Jana XXIII, který při zahájení koncilu ujistil, že sněmu „jde především o to, aby posvátný poklad křesťanského učení byl zachován a vyučován efektivnějším způsobem.“ Vybízel koncilní otce, aby prohloubili a představili učení církve v kontinuitě s její tradicí, předali „učení čisté a integrální, bez oslabování či překrucování“, ale způsobem „jaký si žádá naše doba“ (Slavnostní promluva při zahájení II. vatikánského koncilu, 11. října 1962).

„Naslouchání Koncilu a osvojení si jeho platných ukazatelů v tomto klíči ke čtení a aplikaci – nikoliv v perspektivě nepřijatelné hermeneutiky diskontinuity a zlomu, nýbrž hermeneutiky kontinuity a reformy, je cestou k rozlišení způsobů, jimiž může Církev poskytnout odpověď na velké sociální a kulturní proměny naší doby, které mají viditelné konsekvence také v náboženské dimenzi.“

Benedikt XVI. se pak zastavil u analýzy sekularismu, který postihuje zejména tradičně křesťanské společnosti. Zmínil se o vědeckém racionalismu a technické kultuře, které překračují často svou specifickou oblast a snaží se prosadit svá empirická kritéria jako jedinou míru jednání, zbavenou jakékoli morální normy. V tomto kontextu se objevuje, někdy ve zmatené podobě, rostoucí zájem o duchovní a nadpřirozené, jako neklid, obývající srdce člověka, které už není otevřeno transcendentnímu horizontu Boha, dodává Svatý otec.Duchovní a morální dědictví západu však už není chápáno v jeho hlubokém smyslu:

„I plodné zemi tak hrozí, že se stane nevlídnou pouští, a dobré zrno bude udušeno, zašlapáno a zničeno. Projevuje se to v upadání náboženské praxe, zejména v menší účasti na eucharistické liturgii a ještě více na svátosti smíření. Mnozí pokřtění ztratili identitu a vědomí přináležitosti, neznají základní obsahy víry nebo se domnívají, že ji mohou pěstovat bez prostřednictví církve. Zatímco jedni pohlížejí s pochybnostmi na pravdy, jimž Církev učí, jiní redukují Boží království na některé velké hodnoty, které sice mají jistě co do činění s evangeliem, ale samotného jádra křesťanské víry se nedotýkají . Boží království je darem, který nás přesahuje...
...právě tato chybějící otevřenost pro transcendentno je v jádru krize, která zraňuje Evropu – jde totiž o krizi duchovní a morální. Člověk se domnívá, že se jeho identita zcela dovršuje v něm samém.“

Jak máme v tomto kontextu naplnit odpovědnost nám svěřenou? – táže se papež v promluvě k italským biskupům a dodává: uvědomujeme si, že nestačí nové metody hlásání evangelia a pastorace. Benedikt XVI. vybízí k obratu k jádru problému, na který chtěl odpovědět také ekumenický sněm: "církvi, co řekneš o sobě samé?" Zkoumání této otázky – pokračuje papež - přivedlo otce koncilu k jádru odpovědi: "jde o to vyjít znovu od Boha, kterého máme oslavovat a vyznávat a o němž máme svědčit. Ne náhodou byla proto jako první schválena konstituce o posvátné liturgii: bohoslužba orientuje člověka k budoucímu a vrací Bohu jeho primát, utváří Církev, neustále svolávanou Božím slovem, a ukazuje světu hojné plody setkání s Bohem," zdůraznil Benedikt XVI. a vyzval biskupy, aby se obrátili k tomu, co je podstatné pro víru a křesťanský život:

„V době, kdy se Bůh stal pro mnohé velkým Neznámým a Ježíš pouze velkou osobností minulosti, nedojde k obnovení misijního působení bez obnovy kvality naší víry a naší modlitby. Nebudeme s to nabídnout adekvátní odpovědi, nepřijmeme-li znovu dar Milosti. Nebudeme umět získat lidi pro evangelium, pokud se my jako první nevrátíme k hluboké zkušenosti Boha... Musíme mít vždycky na paměti, že první podmínkou mluvení o Bohu je mluvit s Bohem, stávat se stále více Božími lidmi, kteří se sytí intenzívním životem modlitby a nechávají se utvářet jeho Milostí.“

Právě tomu má sloužit rok víry, který začne 11. října letošního roku, připomněl Benedikt XVI. Do jeho programu zahrnul také slova papeže Pavla VI. z encykliky Evangelii nuntiandi (19): "silou evangelia přetvářet měřítka, podle nichž lidé soudí, stupnici hodnot, jejich zájmy, způsob myšlení, prameny, z nichž lidé čerpají své podněty a vzory, pokud snad jsou v rozporu s Božím slovem a plánem spásy."
Máme před sebou staré i nové poslání uvádět muže a ženy naší doby do vztahu k Bohu, pokračoval papež:

„pomáhat jim otevírat srdce a mysl onomu Bohu, který je hledá a chce jim být nablízku, vést je, k pochopení, že plnění jeho vůle není omezením svobody, nýbrž pravou svobodou, uskutečněním pravého dobra jejich života. Bůh je garantem, nikoli konkurentem našeho štěstí, a kam vstoupí evangelium – totiž Kristovo přátelství – člověk zakouší, že je předmětem lásky, jež očišťuje, hřeje a obnovuje, a činí nás schopnými milovat a sloužit člověku s Boží láskou.“

- řekl papež při audienci Italské biskupské konference. Vzhledem k tomu, že setkání připadlo na období novény, kterou se církev připravuje na Letnice, zakončil Benedikt XVI. promluvu modlitbou k Duchu svatému.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.