Rádio Vaticana

Koncert k 85. narozeninám a 7. výročí volby Benedikta XVI.

21.4.2012

Tato symfonie je ve skutečnosti chvalozpěvem a modlitbou, kterým Pánu vyslovujeme dík a chválu za jeho dary.

Těmito slovy charakterizoval Benedikt XVI. druhou symfonii Felixa Mendelssohna Bartholdyho, kterou včera večer vyslechl v audienční síni Pavla VI. Orchestr a sbor lipského Gewandhausu společně s německým rozhlasovým sborem, sólisté Bernarda Finková, Luba Orgonášová a Steve Davislim provedli dílo pod taktovkou šéfdirigenta lipského tělesa, Riccarda Chaillyho. Koncert byl dárkem svobodného státu Sasko a města Lipska k 85. narozeninám a sedmému výročí pontifikátu Svatého otce.

Benedikt XVI. ve své krátké analýze skladby připomněl okolnosti jejího vzniku ( Mendelssohn ji složil na objednávku města Lipska k oslavám čtyřstého výročí vynálezu knihtisku) a její první provedení v lipském kostele sv. Tomáše, působišti J. S. Bacha ( premiéra 25.6.1840 ). Skladbu tvoří tři orchestrální věty a závěrečná sborová kantáta, připomněl papež:

V dopise svému příteli Klingemannovi skladatel vysvětluje, že v této symfonii „nejprve pějí chválu nástroje, poté sbor a jednotlivé hlasy“. Pojetí umění jako oslavy Boha, nejvyšší Krásy, je základem Mendelssohnovy tvorby. Netýká se pouze liturgické či sakrální hudby, nýbrž celého jeho díla. (...) Mendelssohn nekladl sakrální hudbu o stupínek výše; celá jeho tvorba měla sloužit k poctě Boží.

Dokládá to rovněž motto, kterým skladatel označil partituru své druhé symfonie: Chtěl bych vidět všechna umění, zejména hudbu, ve službě Toho, kdo je daroval a stvořil, napsal Mendelssohn. Skladatelův etický a religiózní svět nebyl oddělen od jeho uměleckého pohledu, naopak jej doplňoval. Umění a život pro Mendelssohna tvořily jednotu, zdůraznil Svatý otec.

Tato hluboká životní jednota nachází pojící prvek ve víře, kterou se vyznačovalo celé Mendelssohnovo bytí a která řídila skladatelovy kroky. Svému příteli Schirmerovi psal – Ač nechybí trápení a těžké dny, nelze činit nic jiného, než se modlit k Bohu ... (9.1.1841). V dopise jinému příteli uvádí: Každý den na kolenou děkuji Bohu za dobro, které mi dává ( Karlu Klingemannovi, 17.1.1843).

Svou pevnou a nepochybovačnou víru skladatel sytil hlubokou znalostí Písma, jak kromě uvedeného díla dokazují rovněž oratoria Paulus a Elias, pokračoval Svatý otec. Text k symfonii Chvalozpěv sestavil skladatel sám – opírá se o úryvky Žalmů a listů sv. Pavla. Papež poté upozornil na jeden z mnoha intenzivních momentů skladby:

Chtěl bych připomenout alespoň krásný duet pro dva soprány a sbor na slova čtyřicátého Žalmu: Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Je to zpěv člověka, jenž plně vkládá svou naději do Boha a ví, že nebude zklamán.

Svatý otec zakončil svou promluvu citací Mendelssohnova přítele a kolegy Roberta Schumanna, který v hudebním časopise Neue Zeitschrift für Musik hodnotil první provedení skladby, řízené samotným skladatelem. Schumann v závěru své nadšené recenze vyzývá skladatelovými a apoštolovými slovy: Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla (Řím 13, 12).

Jana Gruberová