7.4.2012 

Břemena, která nese dnešní rodina, vnitřní i vnější rozkoly, osobní, ale i sociální a ekonomické těžkosti – to byla témata prostupující velkopáteční Křížovou cestu v římském Koloseu. Benedikt XVI. svěřil přípravu rozjímání a modliteb manželům Danilovi a Anně Mariii Zanzucchiovým (91 a 80 let) z hnutí Fokoláre, zakladatelům hnutí Nové rodiny (Famiglie nuove).

„Nemálo našich rodin trpí zradou jednoho z manželů, člověka dosud nejdražšího. Kam se poděla radost ze vzájemné blízkosti a sounáležitosti? Kde je ono „bytí jedním“? Kde je ono slibované „navždy“?“ – zaznělo v prvním z tradičních čtrnácti zastavení Via Crucis.

V dalším se pak na místě symbolizující křesťanské mučednictví ozvalo „mea culpa“. Tak jako kard. Ratzinger krátce před svým zvolením na Petrův stolec bez eufemismů připojil ke Kristovu kříži hříchy kléru, tak nyní manželský pár mluví o proviněních v rodinách: „Nejhorší však je skutečnost, že i já, Ježíši, jsem přispěl k Tvé bolesti. Manželé, rodiny – my všichni jsme nakládali na Tvá ramena nelidskou tíhu. Pokaždé, když jsme nemilovali, když jsme obviňovali jeden druhého, když jsme neobnovili svou lásku.“ „Kolik je pádů v našich rodinách! – zaznělo při třetím zastavení – Kolik odloučení, zrady, rozvodů, potratů! Jaká opuštěnost! Ježíši, pomoz nám chápat, co je láska, nauč nás prosit o odpuštění!“.

„V našich životech jsme tu a tam měli příležitost osušit slzy a pot trpících – vyslechli jsme při šestém zastavení, kde Veronika podává Ježíši roušku. Možná jsme stáli vedle nemocničního lůžka umírajícího, pomohli jsme přistěhovalci nebo nezaměstnanému, naslouchali jsme vězni. Možná jsme otřeli jeho tvář a pohlédli na něj se soucitem, chtěli mu pomoci, aby se pozdvihl. Přesto si málokdy uvědomíme, že v každém našem potřebném bratru se skrýváš Ty, Boží Synu. Jak by se změnil náš život, kdybychom si to připomněli.“

Kříž, který putoval ruinami fláviovského cirku nesli střídavě kardinál vikář, Agostino Vallini, dva františkáni z Kustódie Svaté země a rodiny z Itálie, Irska, Afriky a Latinské Ameriky. V závěru Křížové cesty krátce promluvil Benedikt XVI. „V rozjímání, modlitbě a zpěvu jsme si evokovali Ježíšovu křížovou cestu. Tato cesta, jež se jevila jako bezvýchodná, však změnila život a dějiny člověka a otevřela přístup k „novým nebesům a nové zemi“, začal Svatý otec. V kříži Božího Syna je naše naděje.

Benedikt XVI. připomněl utrpení, které doléhá na dnešní rodiny, včetně negativních důsledků ekonomické krize.

„V soužení a těžkostech nejsme sami, rodina není samotná: Ježíš je přítomen svou láskou, nese ji svou milostí a dává jí energii k cestě vpřed. Ke Kristově lásce se musíme obracet, pokud lidská vybočení a nesnáze ohrožují jednotu našeho života a rodiny. Tajemství umučení, smrti a zmrtvýchvstání Krista vybízí pokračovat s nadějí v cestě. Je-li etapa bolesti a zkoušky prožívána s Kristem, s vírou v Něho, zahrnuje už světlo vzkříšení, nový život vzkříšeného světa a paschu každého, kdo věří v Jeho Slovo.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. ZDE

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.