25.2.2012
„Indiferentnost svědomí ve vztahu k pravdě a dobru nebezpečně ohrožuje autentický vědecký pokrok“ – řekl Benedikt XVI. na setkání se členy Papežské akademie Pro život na závěr jejího plenárního zasedání. Letošním tématem byla „Diagnóza a terapie neplodnosti“. Asi 200 odborníků různých oblastí diskutovalo tento týden o nejnovějším vývoji této problematiky a o přístupech, které jsou nejenom vědecky korektní, ale také respektují celistvost lidství manželského páru. Papež ocenil intelektuální poctivost těchto odborníků, kteří mají na paměti pravdu o člověku, slouží jeho autentickému dobru a vyhýbají se výlučně technicistnímu řešení.
„Legitimní rodičovské očekávání manželů, kteří se ocitli v situaci neplodnosti, musí nalézt za pomoci vědy odpověď, která bude plně respektovat jejich osobní lidskou důstojnost jakožto manželů. Pokora a přesnost, s níž prohlubujete znalost této problematiky, kterou někteří vaši kolegové považují za odtažitou tváří v tvář kouzlu technologií umělého oplodnění, si zasluhuje podporu a povzbuzení.“
Benedikt XVI. poukázal na to, že snadný zisk nebo v horším případě také arogance stavět se na místo Stvořitele vedou k formě jakéhosi hybridního rozumu, který může nabýt obrysů nebezpečných pro celé lidstvo. „Scientismus a logika zisku, řekl papež, dnes jakoby ovládly oblast lidské plodnosti a neplodnosti a ovlivňují dokonce i mnohé jiné oblasti vědeckého bádání.“
„Církev věnuje velkou pozornost manželům trpícím neplodností, stará se o ně a proto povzbuzuje také medicínský výzkum. Přesto však věda není vždycky schopna odpovědět na jejich touhu. Chtěl bych proto připomenout manželům, kteří prožívají situaci neplodnosti, že jejich manželské povolání neztrácí svůj smysl. Manželé jsou svým křestním a manželským povoláním vždycky zváni ke spolupráci s Bohem při vytváření nového lidstva. Povolání k lásce je totiž povoláním k sebedarování a to je možnost, kterou žádný organický stav nemůže odejmout.“
Benedikt XVI. pak vědcům připomněl nezbytnost dialogu s vírou, protože, „má-li rozum jednat spořádaně, musí se stále znovu očišťovat, protože jeho etické zaslepení, které vyplývá z upřednostňování vlastních zájmů a moci, představuje nebezpečí, jež není nikdy beze zbytku odstraněno… Víra pak umožňuje rozumu, aby lepším způsobem naplňoval svou úlohu a aby lépe vnímal, co mu přísluší.“ (Deus caritas est, 28).
„Na druhé straně pak právě kulturní zázemí vytvořené křesťanstvím má své kořeny v přesvědčení o existenci Pravdy a srozumitelnosti reality ve světle Svrchované Pravdy, což umožnilo ve středověké Evropě rozvoj moderního vědeckého poznání, tedy vědění, které v předešlých kulturách zůstalo jenom v zárodku.“
Vědci, řekl v závěru Svatý otec, „právě proto, že vědí více, jsou povoláni více sloužit“:
„Lidé důvěřují vám, kteří sloužíte životu, důvěřují vaší snaze podporovat ty, kteří potřebují útěchu a naději. Nikdy nepodlehněte pokušení nakládat s dobrem člověka pouze v mezích čistě technického problému. Indiferentnost svědomí vzhledem k pravdě a dobru nebezpečně ohrožuje autentický vědecký pokrok. Chtěl bych proto skončit přáním, které adresoval v roce 1965 Druhý vatikánský koncil vědcům a myslitelům: Šťastní jsou ti, kteří mají pravdu a nadále ji hledají, aby ji obnovili, prohloubili a darovali druhým.“
Končil Benedikt XVI. svou dnešní promluvu ke členům Papežské akademie Pro život.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.