22.2.2012 

Odpoledne se Petrův nástupce vydal automobilem na římský pahorek Aventin, kde probíhá papežská liturgie Popeleční středy. Začala jako obvykle v 16:30 kajícným procesím, které vychází z chrámu sv. Anselma do nedaleké baziliky sv. Sabiny, kde Benedikt XVI. v 17:00 zahájil eucharistickou liturgii spojenou s udílením popelce, Udělování popelce Svatému otci je služba vyhrazená kardinálovi, jehož titulárním kostelem je bazilika sv. Sabiny. Je jím slovenský kardinál, Jozef Tomko.
Svatý otec ve své homilii vysvětloval symboliku popelce jako jednoho ze znamení, vnášejících do liturgie kosmický rozměr:

„Znamení popelce náš tedy přivádí k velkolepému výjevu stvoření, ve kterém se praví, že lidská bytost je jedinečným spojením hmoty a Božího dechu. Vyjevuje nám to obraz prachu země, který Bůh modeluje a oživuje svým dechem, vdechnutým do chřípí nového stvoření. Lze pozorovat, jak v příběhu Geneze symbol prachu podléhá negativní proměně vinou hříchu. Zatímco před lidským pádem byla země naprosto dobrá, zavlažovaná proudem vody (Gn 2,6) a schopna nechat díky Božímu dílu vyrůst „rozmanitým stromům, krásným na pohled, jejichž ovoce je dobré k jídlu“ (Gn 2,9), po pádu a následném Božím zlořečení bude plodit „trní a bodláčí“ a dopřeje člověku své plody pouze výměnou za „pot jeho tváře“ (Gn 3,17-18). Prach země již neodkazuje jenom k Božímu stvořitelskému gestu, zcela otevřenému životu, nýbrž stává se znamením nevyhnutelného smrtelného osudu: „Prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19).
…
Možnost Božího odpuštění pro nás spočívá zásadním způsobem ve skutečnosti, že Bůh sám, v osobě svého Syna, chtěl sdílet náš život, nikoli ovšem naši narušenost hříchem. A Otec ho vzkřísil mocí svého Svatého Ducha a Ježíš, nový Adam, se stal „oživujícím duchem“ (1 Kor 15, 45), prvotinou nového vzkříšení. Sám Duch, který vzkřísil Ježíše z mrtvých může proměnit naše srdce z kamene v srdce z masa (srov. Ez 36, 26). Vzývali jsme ho před několika okamžiky v žalmu Miserere: „Stvoř mi čisté srdce, Bože! /Obnov ve mně ducha vytrvalosti. / Neodvrhuj mě od své tváře / a neodnímej mi svého svatého ducha“ (Žl 50,12-13). Týž Bůh, který vyhnal prarodiče z Edenu, poslal svého vlastního Syna na naši zemi zničenou hříchem, neušetřil ho, abychom se my, marnotratní synové, mohli v kajícnosti a vykoupeni Jeho milosrdenstvím vrátit do své pravé vlasti. Tak je tomu s každým z nás, se všemi věřícími, s každým člověkem, který pokorně uzná potřebu spásy.“

PLNÉ ZNĚNÍ homilie Benedikta XVI. je ZDE

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.