16.2.2012 

Benedikt XVI. včera vpodvečer navštívil římský seminář, kde za přítomnosti téměř 200 seminaristů z pěti římských seminářů, vedl lectio divina, tedy pronesl úvahu nad přečteným úryvkem z Písma svatého. Letos to byla pasáž z listu Římanům (12,1-2).

„Hned v první kapitole listu Římanům čteme, že se o víře římské církve mluví po celém světě (1,8). Můžeme se zamyslet nad tím, jak je tomu dnes. I dnes se mluví hodně o římské církvi, o mnoha věcech. Doufejme tedy, že se bude mluvit také o naší víře, příkladné víře římské církve a prosme Pána, abychom jednali tak, že se bude mluvit nikoli o mnoha věcech, ale o víře církve v Římě.“

Benedikt XVI. se dále ve své obsáhlé, asi 25 minutové promluvě, podrobně věnoval prvním dvěma veršům dvanácté kapitoly listu sv. Pavla Římanům: „Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.“

„Obvykle se říká, že po dogmatické pasáži následuje mravoučná, ale v myšlení svatého Pavla a v jeho slovníku nelze tyto věci od sebe oddělovat. Už úvodní slovo „vybízím vás“ - řecky parakalo – v sobě zahrnuje slovo paraklesis-parakletos, a má tedy hloubku, která mocně přesahuje morální dimenzi, implikuje určitě i pobídku, ale rovněž tak útěchu, péči o druhého, otcovskou, ba mateřskou něhu, zvláště slovem milosrdenství – řecky oiktirmon a hebrejsky rachamim, což znamená mateřské lůno. Je to výraz milosrdenství, dobroty mateřské něhy.“

Tímto způsobem, řekl dále papež, nás svatý Pavel odkazuje nejenom k naší morálce a k naší vůli, ale také k milosti, která je v nás, abychom ji nechali působit. Apoštol národů vybízí, abychom přinášeli sami sebe v oběť živou - v řeckém textu se doslova praví, abychom obětovali svoje těla.

„Přinášet svoje těla v oběť živou a svatou – tady se mluví o liturgii, o Bohu, o prvenství Boha, ale nemluví se o liturgii jakožto ceremonii, mluví se o liturgii jakožto životu. My sami, naše tělo, my ve svém těle a jako tělo máme být liturgií. Toto je novost Nového zákona. Kristus obětuje sebe sama a nahrazuje tak všechny jiné oběti. Chce nás „vtáhnout“ do společenství Svého těla. Naše tělo se společně s tím Jeho stává slávou Boží, stává se liturgií. Nejde jenom o nějakou alegorii. Pravá liturgie je liturgie našeho těla, našeho bytí v Těle Kristově. Sám Kristus činí ze světa liturgii, kosmickou liturgii, a všechny přitahuje k Sobě.“

Po této základní definici našeho života jakožto duchovní bohoslužby čili každodenního vtělování Božího Slova v nás, svatý Pavel hned pokračuje:

„Nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale nechte se proměnit, obnovte svůj způsob smýšlení, nepřizpůsobujte se tomuto světu. Existuje křesťanský nonkonformismus, který se nepodvoluje. Neznamená to, že chceme utéci ze světa, že nás svět nezajímá. Naopak, my chceme být proměněni a tak proměnit svět.“

Papež v souvislosti s tím poukázal na dva významy slova svět. V tom pozitivním, jde o svět, který Bůh tak miloval, že za něj dal svého Jednorozeného Syna a chce, aby svět byl skutečně stvořením a odpovědí na Boží lásku. A v tom druhém negativním významu, jde o svět, který je v moci zla a je odrazem prvotního hříchu.

„Dnes tuto moc zla spatřujeme ve dvou velkých mocnostech, které jsou samy o sobě dobré, ale snadno zneužitelné: moc finanční a moc mediální. Obě jsou nezbytné a mohou být užitečné, ale jsou natolik zneužitelné, že se často stávají opakem svého pravého smyslu. Vidíme, jak svět financí může ovládat člověka. Majetek a zdání ovládají a zotročují svět. Svět financí už není nástrojem prosazujícím blahobyt a usnadňujícím člověku život, nýbrž stává se mocí, která jej utiskuje a stává se jakýmsi adorovaným mamonem, falešným božstvem, které ovládá svět. Vůči konformismu podrobování se této moci, mám být nonkonformisty. Nikoli majetek má cenu, nýbrž bytí! Nepodřizujme se, ale užívejme tento nástroj svobodně jako děti Boží.“

Dalším mocností je veřejné mínění, pokračoval Benedikt XVI. Určitě potřebujeme informace, poznání reality světa. Veřejné mínění však může být mocností založenou na zdání, kdy to, co bylo řečeno, nakonec platí více než realita sama. Zdání je nadřazeno realitě, stává se důležitější. Člověk už nesleduje pravdu svého bytí, ale chce především zapůsobit, vypadat, být konformní čili přizpůsobený onomu zdání.

„Také proti tomu se staví křesťanský nonkonformismus: nechceme být stále konformní, chválení. Chceme nikoli zdání, ale pravdu. Ta nám dává svobodu, pravou křesťanskou svobodu. Chceme se osvobodit se od této potřeby líbit se, mluvit, jak si masy myslí, že by se mělo, a osvojit si svobodu pravdy, a tak znovu vytvářet svět tak, aby nebyl utlačován míněním a zdáním, které nedovolují realitě samé, aby vyšla najevo. Virtuální svět se stává pravdivějším, mocnějším. Není už vidět reálný svět Božího stvoření. Křesťanský nonkonformismus nás vysvobodí, vrátí nás k pravdě. Prosme Pána, aby nám pomohl být svobodnými lidmi. Vždyť tento nonkonformismus není proti světu, nýbrž je výrazem opravdové lásky ke světu.“

Řekl mimo jiné Benedikt XVI. při lectio divina během své středeční návštěvy římského semináře.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.