Rádio Vaticana

Papežův soustrastný telegram k úmrtí bývalého italského prezidenta Scalfara

30.1.2012

Oscar Luigi Scalfaro byl význačným katolíkem a státníkem, usiloval o společné dobro a trvalé nábožensko-etické hodnoty, vlastní historické a občanské tradici Itálie. Benedikt XVI. se tak vyjádřil o včera zemřelém někdejším italském prezidentu v kondolenčním telegramu adresovaném dceři zesnulého, Marianně Scalfaro.

Podobná slova zazněla i z úst vatikánského mluvčího. Jak prohlásil P. Federico Lombardi, Scalfaro byl příkladným politikem ukazujícím, jak sloužit vlasti. „Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů generace, která upřímně usilovala o obnovu Itálie po tragickém období fašismu a války, uvedl p. Lombardi. – Činil tak se skutečným zápalem, vážností, kulturou a opravdovostí. Jeho svědectví společenské, politické angažovanosti vyvěralo z hluboké a každodenně prožívané víry.“

Oscar Luigi Scalfaro se narodil v roce 1918. v Novaře na severu Itálie. Vzděláním byl právníkem. Politickou kariéru zahájil ve 40. letech minulého století, jako člen zákonodárného shromáždění, které po válce zrušilo monarchii a vyhlásilo republiku. Patřil rovněž mezi zakladatele italské křesťanské demokracie. Od roku 1946 zasedal v parlamentu, byl opakovaně členem vlády v resortech spravedlnosti, dopravy a školství. Sám se neúspěšně pokoušel o sestavení vlády jako premiér v roce 1987. O pět let později se stal předsedou nižší komory parlamentu a následně italským prezidentem. Tuto funkci zastával v mimořádně bouřlivém období, otřásaném řadou korupčních afér, které přinesly konec tehdejšímu stranicko-politickému pořádku v Itálii, křesťanskou demokracii nevyjímaje. Po skončení prezidentského mandátu se podle italského zvyku stal Scalfaro doživotním senátorem.

Nechme zaznít slova O. L. Scalfara o roli prezidenta republiky:

„Musí to být cosi uvnitř, jako úkol. Ale musí být také nade vším. Být „nad“ znamená vyvinout veškeré úsilí, v rámci lidských možností, aby byla ctěna pravda. To znamená také nesouhlasit s přáteli nebo dát za pravdu protivníkovi, má-li ji.“

Johana Bronková