20.6.2011 

Včerejší jednodenní návštěva Benedikta XVI. v republice San Marino, vyvrcholila v podvečer setkáním s tamější mládeží na italské části území diecéze San Marino-Montefeltro, na náměstí Viktora Emanuela před katedrálou v Pennabilli.

Svatého otce tady bouřlivě přivítaly asi 4 tisíce mladých San Mariňanů. Přibližně hodinové setkání uvedl nejprve místní biskup mons. Luigi Negri, který mimo jiné řekl:

„Svatosti, mládež nejslabším článkem naší církve a společnosti; je obětí operací či manipulací, které na nich provádí špatná kultura a zlovolní mistři, kteří během posledních sto padesáti let ovládli život naší společnosti a našich institucí.“

Silná slova, na která pak navázal 25 letý Marco Angeloni, který oslovil papeže jménem mladých a formuloval jejich pocity:

„Svatosti, pomozte nám chápat smysl našeho života, hodnotu zkušenosti, abychom cítili chvění vlastního já a nemuseli snášet vliv mocenských mechanismů, které nás obestírají v různých formách.“

Benedikt XVI. nejprve mladé lidi povzbudil, když poukázal na to, že bez hledání pravdy o nás samotných nelze žít smysluplně.

„Pohlédneme-li pravdivě, upřímně a odvážně do svého nitra, uzříme krásu, ale také nestálost života a pocítíme nespokojenost, neklid, který nemůže utišit žádná materiální věc. Drazí přátelé, berte na vědomí tento zdravý a pozitivní neklid a nemějte strach klást si základní otázky o smyslu a hodnotě života.“

Netřeba se však zastavovat u odpovědí částečných, bezprostředních, pokračoval dále Benedikt XVI.. Takové odpovědi jsou dočasně snadné a pohodlné, mohou skýtat i chvíle potěšení i opojení, ale k pravé radosti nevedou.

„Učte se proto přemýšlet, nahlížet svou zkušenost nikoli povrchně, ale hloubavě. Objevíte s údivem a potěšením, že vaše srdce je oknem otevřeným do nekonečna! V tom je velikost člověka i jeho svízel. Jedna z iluzí, které byly vytvořeny v průběhu dějin, spočívá v myšlence, že vědecko-technický pokrok by mohl dát odpovědi a řešení absolutně na všechny problémy lidstva. Vidíme však, že tomu tak není. Avšak i kdyby to možné bylo, nemůže vskutku nikdo a nic zrušit nejhlubší otázky po smyslu života a smrti, po smyslu utrpení a všeho, protože tyto otázky jsou vepsány do lidské duše, do našeho srdce a přesahují sféru potřeb. I v éře vědeckého a technologického pokroku, který nám mnohé poskytl, zůstává člověk bytostí, která si přeje více, více než pohodlí a blahobyt; zůstává bytostí otevřenou k celé pravdě svojí existence, která se nemůže zastavit u materiálních věcí, ale otevírá se na mnohem širší horizont. To všechno neustále zakoušíte pokaždé, když si kladete otázku: Proč? Když obdivujete západ slunce, nebo nasloucháte hudbě hýbe se ve vás srdce a mysl. Když zakoušíte, co znamená doopravdy milovat, když cítíte silně smysl pro spravedlnost a pravdu a také když cítíte nedostatek spravedlnosti, pravdy a štěstí.

Drazí mladí, lidská zkušenost je realitou, která nás všechny spojuje, ale které lze přisuzovat různé významové úrovně. A tady se rozhoduje o tom, jak orientovat vlastní život, tady se volí, komu jej svěřit, komu důvěřovat. Neustálé riziko spočívá v uzavírání se do světa věcí, do bezprostřednosti, relativnosti a užitku, a ve vytrácení vnímavosti pro to, co se týká duchovní dimenze. Vůbec to neznamená pohrdat užíváním rozumu nebo odmítat vědecký pokrok, naopak. Jde spíše o to pochopit, že každý z nás není tvořen jenom „horizontální“ dimenzí, ale obsahuje také tu „vertikální“. Vědecké údaje a technologické nástroje nemohou nahradit život, horizonty smyslu a svobody, bohatství vztahů přátelství a lásky.

Drazí mladí, právě v otevření se celé pravdě o nás, o nás a o světu objevujeme iniciativu Boha ve vztahu k nám. Bůh jde vstříc každému člověku a dává mu poznat tajemství své lásky. V Pánu Ježíši, který zemřel a vstal z mrtvých pro nás a daroval nám Ducha svatého, jsme dokonce účastni samotného života Božího, patříme do rodiny Boží. V Něm, v Kristu můžete nalézt odpovědi na otázky, které vás cestou provázejí, nikoli na povrchu a snadno, ale ve společném putování a životě s Ježíšem. Setkání s Kristem neústí do přijetí nějaké nauky či filosofie. Nabízí vám podíl na svém vlastním životě a tak vás učí životu, učí vás, čím je člověk a čím jsem já. Onomu mladíkovi, který se Ho ptal, co dělat, aby měl život věčný, tj. aby žil opravdově, Ježíš odpověděl pozváním, aby zaujal odstup od svého majetku a dodává: „Přijď a následuj mne!“ (Mk 10,21). Kristovo Slovo ukazuje, že náš život nachází svůj smysl v tajemství Boha, který je Láska“ Láska náročná a hluboká, která přesahuje povrchnost. Co by bylo z vašeho života bez této lásky? Bůh se stará o člověka od stvoření až do konce časů, kdy dovrší svůj projekt spásy. Ve Vzkříšeném Pánu máme jistotu své naděje osobně! Sám Kristus, který sestoupil do hlubiny smrti a vstal z mrtvých, je nadějí, je definitivním Slovem proneseným nad našimi dějinami, Slovem pozitivním.“

Řekl mimo jiné Benedikt XVI. na včerejším setkání s mládeží San Marina.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta k mládeži je ZDE

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.