1.4.2004 

V dětství jsme dostávali pohlednice od svých kamarádů s prosbou: pošli 6 pohlednic 6 svým přátelům, oni, každý z nich pošlou zase 6 dalším a tak dále, na prvním místě ze šesti adres napiš adresu svoji a do měsíce dostaneš tolik a tolik pohlednic z celého světa ... Když mně bylo 10 let, zkusil jsem to jednou, nepřišlo mně nic. A tak jsem ke hrám tohoto druhu ztratil důvěru už jako chlapec.

Po Listopadu 1989 k nám vtrhla svoboda, která, jak se ukázalo, byla a nezřídka je i svobodou ke zločinu a tak se v naší ?osvobozené? společnosti značně rozmohla hazardní finanční hra zvaná Letadlo: na stejném principu, jako již zmíněná hra s pohlednicemi, jen se posílají peníze: Je-li základní sázka 1000 Kč, při 10 nových účastnících v každém kole (rozesláno každému po 1000 Kč) může první, kdo vsadil (za předpokladu, že se hry zúčastní alespoň 10 tisíc hazardérů a všichni budou disciplinovaní) vyhrát sympatickou částku : 10 na sedmou káčé, což je, jak známo už páťákům, rovných 10 milionů. A může vyhrát i víc, záleží jen na počtu účastníků ... A tak podobně.

Nevsaď si !!! Za vložených 10 tisíc to stálo. Hra má pouze drobný háček: každý nový účastník musí sehnat 9 dalších účastníků, kteří jsou ochotni ?vsadit si?. Zpočátku to jde snadno, ale sedmá ?generace? hráčů už musí teoreticky čítat milion účastníků. V jasné výhodě jsou ti první. A také je nad slunce jasnější, že hráči třetí a dalších generací už budou jen platit,

brát nebudou nic. Zbude jim dluh a oči pro pláč. Ale co svět světem stojí, touha lidí, snadno a rychle přijít k penězům, je neuhasitelná... A falešných hráčů je vždycky dost.

Celá globální společnost na této zeměkouli hraje (více méně bezděčně) tuto hru Letadlo. Hraje ji, protože ti, kteří jsou odpovědni, neboť ji řídí, namlouvají svým poddaným, v lepším případě svým voličům, že taková hra je fér a že ekonomický růst je trvale možný. Většina z nich, určitě alespoň ti, kdo se považují za mistry světa v ekonomice, dobře ví, že se hraje na dluh. A právě tito falešní hráči jsou nejnebezpečnější. Verbíři dalších cestujících do Letadla, kterému dochází palivo a které už dávno přišlo o odpovědné piloty ...

Nedivím se socialistům, kteří vždy budou slibovat lepší svět někdy v budoucnosti, třeba bude na dluh, nedivím se liberálům, kteří nedávají svobodě žádná omezení, až do té extrémní míry, že se může stát svobodou k sebezničení ... Divím se těm, kdo verbují s úsměvem ve tváři na Letadlo a přitom se prohlašují za konzervativce. Je jich mnoho v této zemi: ?konzervativců? s uvažováním: po nás potopa ...

Pravdivé, skutečné hodnotově konzervativní uvažování vylučuje populistická řešení. Uznává totiž jako hodnotu také důstojný život příštích generací. Tudíž jeho podstatným rysem je odpovědnost. Jako součást svobody a řádu, i odpovědnost patří ke klíčovým konzervativním hodnotám. Není svobody bez odpovědnosti. Není svobody bez řádu. Svoboda bez odpovědnosti je egoismem, svoboda bez řádu je anarchií.

Řád může pro někoho znamenat omezení svobody. Ano, řád dokonce je omezením svobody: na svobodu ke konání dobra v pravdě. Řád vylučuje ?svobodu? ke zlu, ?svobodu? k falši, ?svobodu? k zabíjení, ?svobodu? k přetvářce a lži... V tomto smyslu je absurdní se ptát, proč nám zákony to, či ono zakazují. Zákony nám především dávají svobodu. Neboť existuje i svoboda těch druhých. My jsme my pouze pro nás, pro ty druhé jsme ti druzí ... Zákony zde nemusí být proto, aby vymezovaly pouze naší svobodu, jsou zde kvůli svobodě všech, tedy zejména kvůli svobodě těch druhých ... A protože i my jsme pro druhé těmi druhými, jsou zde především pro nás. Jak je zřejmé, v každé společnosti bude nejvíc a vždy záležet na tom, kdo ony zákony pro nás dělal, dělá a bude dělat. Dobré mohou být jen zákony pro všechny.

V naší společnosti po Listopadu 89 došlo k naprostému zmatení pojmů. Mluví se o politické

pravici a o levici, ale nikdo neví, co tyto pojmy znamenají. Liberálové sami sebe nazývají konzervativci, socialisté liberály a komunisté demokraty ... A kozli zahradníky ... Všichni dohromady ovšem - a to především a ve vzácné jednotě - nazývají hodnotové konzervativce klerikály. Všichni, kdo požadují řád, všichni, kdo nelákají populistickými sliby rychlého zisku další pasažéry do Letadla, jsou v této zemi špatní. Těmto lidem nasadit psí hlavu je v této zemi pokládáno za čest. Vím, o čem mluvím. Stačí otevřít titulní stránky nejčtenějších médií. Dokonce i těch, která nejsou všeobecně pokládána za bulvární...

Mluvme tedy raději o hodnotách, o odpovědnosti, o řádu, o svobodě, či na druhé straně o zájmech, o neviditelné ruce trhu, o společenském vlastnictví výrobních prostředků, atd ... Mluvme tak, aby bylo zřejmé, kdo jsme a co chceme. Žádejme důsledně, aby tak mluvili a jednali ti, kdo chtějí a budou vždy znovu chtít naší důvěru.

Dívejme se bedlivě na to, kdo co dělá, spíš než na to, co říká. Poznávejme je po skutcích. Zvažujme, komu dáváme důvěru k tvorbě zákonů. Sotva může být populární ten, kdo slibuje dřinu, pot a slzy ... Může však hodnotově konzervativní politik v čase globálních hrozeb poctivě slíbit něco jiného? Udělat něco velikého a trvalého bez potíží je těžko představitelné.

Dáme-li svou důvěrům trousičům žoviálních žvástů a populistických slibů snadného zbohatnutí, stáváme se ? po kolikáté už? ? zase pasažéry Letadla!!! Zkusme se zamyslet nad tím, jak dlouho ještě asi poletí ...

Pavel Jajtner

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.