5.5.2011 

Beatifikace JPII viděna z davu

„Lazio bude jedním z regionů v neděli nejvíce zasaženým deštěm a přeháňkami, ani Řím nebude mezi ránem a odpolednem ušetřen,“ tvrdil ještě v sobotu s odvoláním na meteorology italský deník La Repubblica. Ani ne tak v souvislosti s beatifikací jako s tradičním prvomájovým koncertem na Piazza San Giovanni. Bude pršet, těžké mraky nad sv. Petrem i sv. Janem, vyjasní se snad až vpodvečer.

Co bude s desetitisíci lidí, kteří se nedali odradit předpovědí a přijíždějí, přestože pro ně v hotelech nezbyla místa? Skupiny proudící sobotním večerem k Vatikánu mluví hlavně polsky a španělsky. Ti druzí jsou většinou mládežníci, ve věku, kdy horká krev všechno vydrží, ale mezi Poláky jsou i malé děti a lidé o holi.

„Senti, abbiamo bisogno del tuo inglese,“ (potřebujeme tady tvojí angličtinu) pokřikuje do vysílačky italský policista, chvíli po té, co se před vstupem na již uzavřenou Via della Conciliazione utábořil neprodyšný chumel těch, kdo rozhodně nemínili opustit výhodné pozice s vyhlídkou na to, že nad ránem budou vpuštěni dovnitř a po sedmisetmetrovém běhu dostanou místa na Svatopetrském náměstí. Náměstí pojme 85 tisíc lidí, vzhledem k půldruhému milionu účastníků se to podaří snad každému sedmnáctému; ve skutečnosti ale ještě méně, vzhledem k místům vyhrazeným kněžím, vládním delegacím, postiženým – Bůh ví, komu ještě.
„Počkejte na mě, jdu na výzvědy,“ hlásí polský kněz v klerice své skupince, která se svižným tempem blíží k místům, odkud nebude na mnoho hodin úniku. V očích mají zvláštní odhodlání, rytmus modliteb doprovázejících jejich kroky má daleko k davovému šílenství. Ulice přiléhající k Vatikánu se postupně mění v ohromnou noclehárnu pod širým nebem. Kleriky a řeholní hábity, ale také dětské kočárky, mladí i staří, oblečení slavnostně i do tělocvičny. A k tomu římská vlhkost a zatažená obloha.

Nespadla ani kapka deště. Hradby mraků valících se od Apenin se ráno zastavily na východě před Římem. Cáry oblačnosti vystřídal horký letní den. Když asi půl hodiny po zahájení slavnostní liturgie odezněla beatifikační formule, bylo nebe bez mráčku. Připravené deštníky posloužily jako slunečníky.

Přišli všichni. Na dohled mám černošky v pestrých úborech, skupinu univerzitní mládeže z Poznaně, vedle mě stojí několik členů francouzsko-španělské komunity, italská rodina, skupinka mladých Chorvatů s velkou vlajkou. Stáli, leželi, klečeli... dokonce i do větví olivovníků doplňujících rytmus kandelábrů na Via della Conciliazione vylezli dnešní Zacheové.

Přiznávám se ke skepsi, tak typické pro náš národ. Dny příprav nepůsobily povzbudivě. Tisíce kýčovitých suvenýrů, plakátovitě banální výzdoba Svatopetrského náměstí a konec konců i hlasy těch, kdo se snažili o příliš prvoplánový svatý obrázek Jana Pavla II., to vše vyvolávalo smíšené pocity. To všechno nyní ustupuje projasněnému obrazu papeže, o jehož svatosti tady nikdo nepochybuje. Jeho „Nebojte se“ stojí i na reflexních vestách pořádkové služby a vzhledem ke kontextu to nepůsobí přepjatě.
Čte se stejné evangelium, jaké znělo při první návštěvě Jana Pavla v Československu v roce 1990, právě na tato slova kázal v Praze na Letné. Stejná perikopa se četla v neděli po jeho smrti. Kristus vchází zavřenými dveřmi. A náhle bylo jasné, že všechno je jinak, že nic nedokáže přehlušit nesmírnou vznešenost liturgie, ve které se země dotýká nebes a nebe země – vždycky, a při beatifikační slavnosti ještě i novým způsobem. V člověku, který nám dosud uzavřený horizont překročil. A Kristus přicházel zavřenými dveřmi a stával se hmatatelným znovu v jeho tváři a ve všem, co svatého kdy učinil. A tahle záplava dobra se nás zmocňovala – a proto se nebojím říct, že šlo o slavnost nebývalou. Od malých gest prosté lidské vzájemnosti, přes slzy dojetí až po nečekanou proměnu oblohy nad Svatopetrským náměstím.

V závěru bohoslužby se na blankytu objevily bílé mráčky, které jsem už někde viděla.... ano, bylo to na těch suvenýrech, na které je lépe se nekoukat. Když mi tohle došlo, zalil mě definitivně papežův blažený úsměv.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.