Svědkové útěchyplné naděje

21.3.2004 

Čtyři noví blahoslavení

1. ?Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření? (2Kor 5,17). Těmito slovy apoštola Pavla můžeme shrnout poselství dnešní liturgie blahořečení, která dobře zapadá -v polovině postního putování- do neděle nazvané ?Laetare?.

Druhé čtení a evangelium tvoří jakoby dvojhlasý hymnus oslavující lásku Boha, Milosrdného Otce (Lk 15,11-32), který nás smířil v Kristu (2Kor 5,17-21), hymnus, který naléhavě vyzývá: ?Smiřte se s Bohem? (2Kor 5,20).

Tato výzva se opírá o skutečnost, že Bůh nás miluje. On miloval Izraelity tím, že je nechal vstoupit do země Kanaánu, po dlouhém putování Exodu, jak jsme to slyšeli v prvním čtení, plném skličujícího smutku. Velikonoce, které oni slavili ?večer na jerišských planinách? (Joz 5,10) a první měsíce, které strávili v zaslíbené zemi, se pro nás stávají významným symbolem věrnosti Boha, který po smutné zkušenosti otroctví dává svému vyvolenému lidu dar pokoje.

2. Zvláštními svědky láskyplné Boží lásky, která doprovází lidstvo na jeho putování, jsou čtyři noví blahoslavení, které církev dnes staví před nás: Luigi Talamoni, Matilde del Sagrado Corazón Tellés Robles, Piedad de la Cruz Ortéz Real a Maria Candida od Eucharistie.

Vedeni bezmeznou důvěrou v nebeského Otce, zakusili námahy a zkoušky pozemského putování. Jejich podporou a útěchou v těžkých životních situacích byl vždycky Kristus. Sami v sobě zakusili, nakolik je pravdivé, že žít v Něm, znamená stát se ?novým stvořením? (srov. 2Kor 5,17).

3. Věrným odleskem Božího milosrdenství je kněz Luigi Talamoni. Nejslavnější z jeho žáků semináře v Monze, Achile Ratti, pozdější papež Pius XI. ho charakterizoval těmito slovy: ?Pro svou svatost života, světlo poznání, velikost srdce, znalost magisteria, horlivý apoštolát, pro občanské zásluhy v Monze, drahokam ambrosiánského kléru, vůdce a otec nesčíslného množství duší?. Nový blahoslavený byl vytrvalý ve službě vysluhování svátosti smíření a ve službě chudým, vězněným a zvláště nemocným. Jakým zářivým příkladem byl pro všechny! Vyzývám k pohledu na něho zvláště kněze a Kongregaci sester Milosrdenství.

4. ?Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření? (2Kor 5,17). Slova sv. Pavla se mohou dokonale aplikovat na Matku Matildu Téllez Robles. Vyzařovala velikou lásku ke Kristu a plně se mu odevzdala jako opravdová učednice která zosobňuje tuto skutečnost. Tato žena a řeholnice se neúnavně věnovala -kromě intenzívního života modlitby- přeměně společnosti své doby péčí o opuštěné dívky, službou nemocným v jejich domech, zasazováním se o důstojnost pracující ženy a spoluprací na církevních aktivitách.

Vyznačovala se hlubokou úctou k eucharistii a kontemplování Ježíše ve Svátosti Oltářní ji přivedlo k přání, být jako chléb, který se láme a rozděluje všem. A toto učila také své sestry, Dcery P.Marie, Matky Církve. Její zářivé svědectví je povoláním k životu v adoraci Boha a ke službě bratřím, což jsou dva základní pilíře křesťanství.

5. Matka Piedad de la Cruz Ortíz, která se narodila v Bocairente a je zakladatelkou Saleziánek Nejsvětějšího Srdce v Alcantarilla (Murcia), je úžasným příkladem smíření, které nám předkládá sv. Pavel ve druhém čtení: ?Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou? (2Kor 5,19). Ale Bůh žádá spolupráci lidí, aby dokončil své dílo smíření (srov. vv. 19-20). Matka Piedad shromáždila řadu mladých dívek, které si přály prokazovat pokorným a chudým Otcovu lásku prozřetelnostně projevenou v Ježíšově Srdci, a tak dala život nové řeholní rodině. Byla vzorem křesťanských ctností, zamilovaná do Krista, do Panny Marie a do chudých. Je pro nás příkladem přísného života, modlitby a lásky, zvláště k nejpotřebnějším.

6. ?Nový stvořením? se stala Maria Barba, která celý svůj život nabídla Bohu na Karmelu, kde přijala jméno Maria Candida od Eucharistie. Díky eucharistii se stala autentickou mystičkou, učinila z Eucharistie sjednocující střed celé své existence, podle karmelitánské tradice, zvláště podle příkladu svaté Terezie od Ježíše a sv. Jana od Kříže.

Zamilovala si eucharistického Ježíše do té míry, že ji neustále provázelo vroucí přání být neúnavnou apoštolkou eucharistie. Jsem si jistý, že z nebe blahoslavená Maria Candida dále pomáhá církvi, aby rostla v úžasu a v lásce k tomuto nejvyššímu Tajemství naší víry.

7. ?Laetare, Ierusalem ? Vesel se Jeruzaléme? (Vstupní antifona). Pozvání k radosti, která charakterizuje dnešní liturgii, se prohlubuje díky daru blahoslavených Luigiho Talamoniho, Matildy del Sagrado Corazón Tellés Robles, Piedad de la Cruz Ortíz Real a Marie Candidy od Eucharistie. Oni dávají zakusit nám, kteří jsme ještě poutníci na zemi, radost ráje a jsou pro každého věřícího svědky útěchyplné naděje.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.