Rádio Vaticana

Papežovo poselství účastníkům pohřbu Manuely Camagni

30.11.2010

Benedikt XVI. dnes zaslal osobní list účastníkům pohřbu Manuely Camagni, jedné ze čtyř sester komunity Memores Domini, které se ve Vatikánu starají o papežovu domácnost, a která tragicky zemřela ve věku 56 let, když jí v úterý 23. listopadu večer v Římě srazilo auto. Včera odpoledne (29.11.) se konal pohřeb v jejím rodišti San Piero in Bagno, asi 280km na sever od Říma. Pohřbu se účastnil osobní papežův sekretář, mons. Georg Gaenswein, který list Svatého otce účastníkům přečetl:

?Drazí bratři a sestry,
Moc rád bych sloužil pohřební liturgii drahé Manuely Camagni, ale ? jak si umíte představit ? nebylo mi to možné. Společenství v Kristu nicméně umožňuje nám křesťanům být si skutečně nablízku sdílením modliteb a citů duše. V tomto hlubokém spojení zdravím vás všechny, zejména Manueliny příbuzné, diecézního biskupa, kněze, komunitu Memores Domini a přátele. Chtěl bych krátce shrnout svoje svědectví o této naší sestře, která odešla do nebe. Mnozí z vás znáte Manuelu dlouho. Já jsem se mohl těšit z její přítomnosti a její služby v papežském bytě, konané v rodinném duchu, posledních pět let. Rád bych proto poděkoval Pánu za dar života Manuely, za její víru, za její velkodušnou odpověď na povolání. Božská prozřetelnost ji přivedla k diskrétní a cenné službě v papežově domě. Byla tím potěšena a s radostí se účastnila různých momentů života této domácnosti: na ranní mši svaté, na nešporách, u společného stolu a na různých i významných příležitostech domu.

Tak nečekané odloučení od ní a rovněž způsob, jakým byla vzata, nám způsobily velkou bolest, kterou může utišit jenom víra. Velkou oporu nacházím ve slovech, která tvoří název její komunity: Memores Domini. V rozjímání o těchto slovech a jejich významu nacházím pokoj, protože odkazují ke hlubokému vztahu, jenž je silnější než smrt. Memores Domini znamená: ?ti, kteří pamatují na Pána?, tzn. osoby, které žijí v Boží a Ježíšově vzpomínce, a v této každodenní vzpomínce plné víry a lásky nacházejí smysl všech věcí, od malých skutků až po velká rozhodnutí, v práci, studiu a bratrském společenství. Vzpomínka na Pána naplňuje srdce hlubokou radostí, jak praví starobylý hymnus církve: Jesu dulcis memoriam, dans vera cordis gaudia (Vzpomínko sladká, Ježíši, jenž dává srdci pravou radost).

Ano, proto mi přináší pokoj myšlenka, že Manuela je Memor Domini, tedy osoba, která žije v Pánově vzpomínce. Tento vztah k Pánu je hlubší než propast smrti. Je to svazek, který nic a nikdo nemůže zlomit, jak říká sv. Pavel: ?Nic nás nebude moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu? (Řím 8,39). Ano, pamatujeme-li my na Pána, je to proto, že On dříve pamatoval na nás. Jsme Memores Domini, protože On je Memor nostri, pamatuje na nás s láskou Rodičů, Bratra, Přítele i ve chvíli smrti. A třebaže se někdy může zdát, že je v této chvíli nepřítomen, že na nás zapomněl, pak ve skutečnosti jsme to my, kteří jsme vždycky přítomni v Něm; jsme v jeho srdci. Kamkoli padneme, ocitáme se v jeho rukou. A právě tam, kde nás nikdo nemůže doprovodit, nás očekává Bůh: náš život.

Drazí bratři a sestry, v této víře plné naděje, kterou je Mariina víra pod Ježíšovým křížem, jsem slavil zádušní mši svatou za Manuelu ráno v den její smrti. Modlitbou provázím křesťanský obřad jejího pohřbu a ze srdce uděluji rodinným příslušníkům, spolusestrám a vám všem svoje požehnání.?

Napsal Benedikt XVI. účastníkům pohřbu tragicky zesnulé Manuely Camagni.

Milan Glaser