Rádio Vaticana

Benedikt XVI. o díle německého teologa Erika Petersona

25.10.2010

Benedikt XVI. dnes přijal ve Vatikánu účastníky teologického sympozia o díle německého teologa Erika Petersona. Třídenní sympozium (24.-26.10.) pořádá Papežská kolej Teutonicum, patristický institut Augustinianum a Papežský institut křesťanské archeologie u příležitosti 50. výročí úmrtí tohoto původně protestantského teologa, který v roce 1930 konvertoval ke katolické víře. Benedikt XVI. v promluvě před stovkou účastníků sympozia hovořil o postavě teologa, který je již delší dobu předmětem nového zájmu odborníků. Mnozí slavní teologové 20.století, podotknul papež, čerpali právě z díla tohoto všestranného teologa. Erik Peterson se mimo jiné zabýval také dějinami náboženství:

?Stále více v něm převládalo přesvědčení, že dějiny neexistují odděleně od Boha a že církev má v těchto dějinách zvláštní místo a zvláštní význam. Peterson píše: ?Fakt, že existuje církev, která vznikala zcela zvláštním způsobem, velmi úzce souvisí se skutečností, že dějiny jsou specificky určovány teologií. Církev dostává od Boha poslání vést lidi od omezené a individuální existence do univerzálního společenství?, od přirozeného k nadpřirozenému, od pomíjivosti k plnosti na konci časů.?

Papež pak poukázal na jedno z ohnisek teologické reflexe zmíněného německého konvertity, totiž na životodárný proud, který vychází z Písma svatého, prochází neustálou obnovou skrze církev, jež má základ v apoštolské tradici:

?Prostřednictvím biskupů si svědectví Písma svatého v církvi uchovalo vitalitu, tvoří základ nepřetržitě platných pravd víry církve, kterou nacházíme především v Krédu a věrouce. Ta se projevuje v liturgii, životním prostředí církve, jež chválí Boha. Slavení eucharistie na této zemi, v daném kontextu a v nerozlučném spojení s Jeruzalémem? nabízí pravou a věčnou oběť chvály Bohu a Beránkovi. Její pozemské slavení je pouhý obraz. Kdo se však účastní mše svaté, ocitá se v určitém smyslu na prahu nebe.?

Benedikt XVI. pak zavzpomínal na své první setkání s dílem Erika Petersona, jehož tehdy právě vydaný spis Theologische Traktate četl jako mladý farář v Bogenhausen. ?Byla to teologie, kterou jsem hledal,? řekl.

?Teologie, která z jedné strany vykazuje historiografickou serióznost v chápání a analyzování textů za pomoci historického bádání, ale která přitom nezůstává připoutána k minulosti, nýbrž překonává literu sebe samé a vstupuje do kontatku s Tím, od něhož pochází: s živým Bohem.?

Životní příběh Erika Petersona, pokračoval papež, souvisí s údělem každého křesťana, který nemá na zemi ?trvalý příbytek?. Teologa postihla nouze, když po konverzi na katolickou víru přišel o univerzitní katedru, pocítil nejistotu ?vykořenění? a zůstal až do konce života bez pevného živobytí a bezpečné vlasti.

?Zakusil, co znamená být jako křesťan cizincem. Stanul mimo protestantskou teologii a do určité míry zůstal ve své době cizincem také v katolické teologii. Dnes víme, že patřil k oběma, a že obě se od něho mají mnoho co učit: drama a realismus teologie a její existenciální a humanistický nárok.?

Řekl papež v závěru své promluvy, přičemž poděkoval také kard. Lehmannovi za iniciativu vydat uceleně kompletní dílo tohoto teologa. Spisy Erika Petersona byly kromě mnoha evropských jazyků přeloženy dokonce i do čínštiny.

Milan Glaser